Březen 2017

Kde není snaha, tam je prostě kr....

17. března 2017 v 19:48 | Mutinka |  Nové články
Dnes netvořím, jednak proto, že jsem absolvovala obchůzky ohledně výpovědi z práce a s tím spojené obíhání s papíry, kdy mám co podepsat, vrátit, vyklidit či jinak uvést do stavu, kdy nikdo nepozná, že jsem na daném místě jakkoli existovala. Ale mám to za sebou a tím jsem uzavřela další kapitolu svého pracovního života. A každá uzavřená kapitola se má nějak oslavit, tak jsme se s dcerou rozhodly, že to oslavíme návštěvou sekáče se sekcí "hadry pro děti". No, to jsme si daly.
Sekáč se nachází v patře, do kterého vede asi 20 schodů v nehorázně nelidském sklonu....co to je pro mladici jako jsem já....když tedy pominete vrzání kloubů, funění jak lokomotiva a to parní, mladá jako Pendolíno opravdu nejsem, neustálé navrácení tašky, sklouzávající mi ze zad jako užovka, stejně jsem ji nakonec nazvala zmijí......a je třeba do nich vynést kočárek, ve kterém si hoví mladý pán věku jeden měsíc. S vypětím všech sil....zbylých sil...jsme schody úspěšně zdolaly a to dokonce i slalomem, kdy nám cestu křížila Neli, která nehodlala dělat našemu konvoji ocas, ale rozhodla se nám cestu rozrážet, zatím co my si rozrážely lokty o zábradlí a špičky či paty, podle toho, kde jsme se zrovna nacházely. Otřely jsme pot do posmrkaných a jinak znečištěných kapesníků a vstoupily do sekáče s touhou utratit ten osiřelý zbytek mincí v peněžence.
"Tady kočárky nesmí".....zaštěkla prodavačka hned mezi ochrannými rámy, u kterých jsem si doteď myslela, že slouží proti zlodějům, ale dnes jsem pojala podezření, že by se ječák rozezněl při průjezdu kočárkem do obchodu. Vypleštily jsme oči a nastala vteřina, kdy jsme nebyly schopny okamžitě reagovat a věřte, že tohle se stává jen velmi zřídka...to zřídka nastalo právě v tuto chvíli. První se vzpamatovala dcera a jako správná matka zaujala postoj bojovnice, tedy ten, že její postoj vzdálenosti 20 cm chodidel od sebe se změnil na postoj snad 50ti centimetrový s nahrbením se jako sumista, obličej ve vteřině zbrunátněl, tak jakákoli ranní tvářenka mohla jen zahanbeně zírat a z jemných úst mladé dámy a notně nasrané matky vyšel výstřel: "Ne? Tak nebude žádný kšeft!" ( ne že bychom jim tam nějaký extra chtěly udělat) Směrem ke mě, která jsem se začínala probírat ze šoku zavelela..."jdeme" a čapla kočárek se shrbenými zády tak razantně, že jsem za ním z těch schodů jen vlála a dokonce i ta zmije na zádech neměla čas se smýknout. Co s těmi osiřelými mincemi v peněžence? Posloužily jako poplatek za prostředek k uklidnění nervů....prožraly jsme je.


P.S. Není nad sekáče pro novorozence a kojence, kde mají maminky plné ruce dětí a k hrabání se ve věcech už není čím, to musí mít ale výdělky a prodavačky jistě nestíhají markovat a doplňovat zboží....ale jako vyhazovačka by se ta dnešní osvědčila.....nazvaly jsme ji po odchodu hezky...hezky sprostě


Elektrice došla šťáva a já v triku, na něm kráva

17. března 2017 v 19:44 | Mutinka |  Nové články
Dnes u nás proběhl výměnný tábor. Včera Růženka se psem ke mě na noc, dnes já...baba Jaga ....k nim.
Po pravidelné hygieně, rozestlání si, rozložení pc a obložení stolu zobáním...nemylte se, zrní to nebylo, ikdyž drobků hafo...a následným lupnutím plechu na víčku piva, luplo i v bytě....zčernala televize, zčernal pc a dokonce zčernala i lednice. Vše ostatní v plném provozu. Vyhrnula jsem si rukávy, posunula brýle ze špičky nosu ke kořenu a neohroženě zkontrolovala pojistky..ok...hlavní jistič..ok. Ikdyž jsem v elektrice relativně zdatná, pokorně jsem byla požádat souseda o radu, žádala jsem neohrabaně, protože jsem si neodpustila větu, že pomoc muže vyhledávám jen v krajních situacích, čímž jsem jej zrovna nepovzbudila k radostné pomoci, ale šel. Zásuvky kaput, krom jedné.....bytem dcery se plazí mega prodlužovačka, která je nakrmená jen těmi nejpotřebnějšími zástrčkami....můj pc a lednice. Pc proto, abych se pokochala Vašimi dnešními příspěvky a lednice, aby ta drahocenná hrstka jídla nebyla do rána jako bláto, olezlá mechem.a odéru nevábného.
P.S. Co si o nás asi soused myslel ani nedomýšlím....pes vrčel a očuchával sousedovy partie vždy, když soused poklekl, Neli se vlnila jakoby přišel vrstevník,malý jako správný chlap do toho začal brebentit a my s dcerou stály v nočním úboru, bez podprdy, s pivem na stole a já navíc s trikem, na kterém je kráva.....ale už Vás vidím a všechny Vaše dnešní příspěvky taky. Jenže po dnešním šicím dni mi padá hlava, takže dopiju pivo, slupnu opadané drobky z křupek a uděláme si s Kačkou černou hodinku za zavřenými víčky. Dobrou noc, klidné sny bez elektrických krachů a výbojů a zítra zase ahoj.


Psí život

17. března 2017 v 19:39 | Mutinka |  Nové články
Dnes mám doma šípkovou Růženku......což o to, to by mi nepřišlo divné, ale zároveň s ní přišel i pes Baskervilský. Dnes se totiž Neli rozhodla, že bez Arnošta ke mě spát nejde, protože...podívej babi, jak on smutně kouká.....ano, koukal, protože věděl, že jakmile se dostane na moji adresu, sežere nekontrolovatelně celý pytlík piškotů a ještě mu Neli tajně šoupne pod stolem kus chleba se sýrem, kdy on s díky odmítne i nabízenou mrkev , kterou tedy Neli skřápe jako králík, aby mi s posledním soustem zapomněla říct dobrou noc.....odpadla. Odpadl i Arnošt, protože věděl, že pod stůl už nic neodpadne....odpadávám i já a pokud mi Růženka ponechá aspoň kousek z mé docela velké postele....leží tu jako Ježíš, samá ruka, samá noha....pak se ráno vzbudím v plné síle a s těšením se na další den.
P.S. Super, Arnošt nejen smutně koukal, ale zřejmě ho tlačil i koberec s vysokým chlupem, proto se uložil na zbytek postele....a mi zbyl koberec s vysokým chlupem a s chlupem od Arnošta.....a piškoty došly.
Dobrou noc všem v postelích s prachovýma peřinama....a bezbolestnou noc všem lidským Arnoštům jako jsem já


Létající koberec

17. března 2017 v 19:34 | Mutinka |  Nové články
Proč ne...dobře mi tak.
Sedím si u mašiny, tvořím, televize hraje a ve zprávách o počasí paní hlásí upozornění, že příjde vichřice...u nás tedy dnes fičí i tak statečně, proto jsem podlehla touze vyprat koberečky a pověsit je ven na okno....na předpověď jsem směrem k tv vyslala jen drzou odpověď.." jo, ok, došiju a posbírám ty koberce". Mám došito a jdu sbírat...není co, koberec leží vypleštěný pod okny domu, tak mi nezbývá než seběhnout a vynadat mu, že je emigrant.
Můj vypraný a aviváží napuštěný koberec čeká před domem a čeká mě i překvapení....jedno velké psí hovno si na něm panáčkuje a škodolibě sleduje, co s ním udělám.....dilema. Vyhodit koberec i s nadílkou nebo se přemoci a bonus s díky odmítnout, avšak koberci poskytnout amnestií a povolit vstup do bytu.
Amnestie udělena, nadílka odložena do psího kontejneru a já jdu tedy koberec očistit s gumovýma rukavicema, preventivně bude přes noc potápěčem v dezinfekci a zítra podroben koupeli ve dvojité dávce prášku.....a to jsem si myslela, jak hezky nám to jarní sušení prádla venku začíná.....odcházím čistit, trénovat zadržení dechu a směrem k televizi vysílám omluvný signál za mou drzou odpověď na dobře míněnou radu...dobrou noc