Hlavně zachovat paniku

19. února 2017 v 10:43 | Mutinka |  Nové články
Děvčata, vždy Vás zdravím "hezký den"...tak dnes trochu jinak...
Překrásný den, děvčata.....jak víte, tak jsem včera večer dostala příkaz k odjezdu a podpoře dcery na 22.00 hodin....fajn, pojím si to kuře s rýží, dám si kafe, ten den asi dvacáté, smyju si pot i z řas a vydám se na cestu....omyl.
Před devátou došla další sms a v ní jasný příkaz...dojeď dřív, nedávám to....kuře v ten moment dostalo křídla, jak letělo z ruky, rýže procestovala stratosfrérou nosní dírky ( to nechápu, jak dokázala), kafe jsem ráno našla netknuté se škraloupem a pot nemělo cenu smývat, ten se stal Niagárou mého těla. Jela jsem jako o závod a situaci mi ztěžovala hustá mlha, ze které by měl snad radost jen "Hičkok".
Vrátnicí jsem proletěla k údivu klimbající vrátné jako meteor, ale na dotazy kde, kam, proč a na jak dlouho jdu, jsem neměla ani čas a ani náladu. Tentokrát jsem volila cestu přes bzučák, ikdyž myšlenka únikového východu mě velmi lákala. Přivítala mě velmi milá a mladičká porodní asistentka, přidělila mi slušivý mundúr barvy temně fialové, chtěla jsem se optat, zda by nebylo možné dostat jinou barvičku, ale to bych mohla být zaměněna za lékaře, takže jsem fialová...a to i po obličeji, jak hořím nedočkavostí i vzrušením.....instrukcí "jděte si na dvojku za dcerou" mě trošku sekla, nejsme žádné dvojky, ale budiž, nediskutuji a letím k dceři s velkou pusou mlasknoucí na její tvář...mamíííí, tak ráda tě vidím....a já bulím dojetím, v její pubertě byly tyto věty nedostatkovým zbožím.
Zkušební zatlačení...tady jsem tedy velmi kvitovala tu absenci čočky k obědu.... a pauzička...opravdu pauzička, protože když dostala dcera povolení ulevit si polohou na boku, malý se rozhodl nás návštívit. Ani teď nechápu, jak rychle se dokázaly dostat opěrky na nohy na lůžko, sestřička do zástěry a já do stresu.....Věta: maminko zatlačte byla zbytečná, dcera si porod ukočírovala instinktivně a já ji více než instinktivně rvala bradu na prsa....doufám, že jsem z ní díky tomu neudělal velblouda, protože ze mě se v ten moment stal šnek, jak mi oči utíkaly k jejím nohám.
Místnosti se rozezněl pláč....plakal Tobiáš, plakala dcera a já řvala.
Maminka i mrně jsou v naprostém pořádku, zdraví a šťastní.
A díky tomu jsem šťastná i já.....už vymýšlím klučičí blbiny a jak znám Neli, tak si konečně oddychne, že nebude jediným terčem mých vtípků a pokusů o přežití....a protože ji znám fakt dobře, tak vím, že bráchovi sama díky dětské škodolibosti bude se strachem a staženým zadkem ukazovat vlka v parku.
P.S. Čekala jsem od dcery bezprostředně po porodu jakoukoli větu, ale ta její, ta mě dostala a já díky tomu pochopila, že je fakt krásně prdlá.....mami, nemám rozmazané obočí?.....a poslední věta?.....dones mi, prosím, zítra kokina, hodně kokin......neznám maminku, která by po porodu nechtěla hubnout, jen ta moje novopečená maminka se chce narvat cukrem....neznám lepší dceru

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Darina Pálešová Darina Pálešová | 11. března 2017 v 12:00 | Reagovat

Chybí mi Vaše komenty a strípky ze života.Jak se daří malému bobkovi?Ste všichni v pohode?

2 Dana Dana | 12. března 2017 v 19:27 | Reagovat

Janičko, velikánská gratulace k narození vnoučka! Ať si všichni ve zdraví užíváte radosti!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama