Únor 2017

Hlavně zachovat paniku

19. února 2017 v 10:43 | Mutinka |  Nové články
Děvčata, vždy Vás zdravím "hezký den"...tak dnes trochu jinak...
Překrásný den, děvčata.....jak víte, tak jsem včera večer dostala příkaz k odjezdu a podpoře dcery na 22.00 hodin....fajn, pojím si to kuře s rýží, dám si kafe, ten den asi dvacáté, smyju si pot i z řas a vydám se na cestu....omyl.
Před devátou došla další sms a v ní jasný příkaz...dojeď dřív, nedávám to....kuře v ten moment dostalo křídla, jak letělo z ruky, rýže procestovala stratosfrérou nosní dírky ( to nechápu, jak dokázala), kafe jsem ráno našla netknuté se škraloupem a pot nemělo cenu smývat, ten se stal Niagárou mého těla. Jela jsem jako o závod a situaci mi ztěžovala hustá mlha, ze které by měl snad radost jen "Hičkok".
Vrátnicí jsem proletěla k údivu klimbající vrátné jako meteor, ale na dotazy kde, kam, proč a na jak dlouho jdu, jsem neměla ani čas a ani náladu. Tentokrát jsem volila cestu přes bzučák, ikdyž myšlenka únikového východu mě velmi lákala. Přivítala mě velmi milá a mladičká porodní asistentka, přidělila mi slušivý mundúr barvy temně fialové, chtěla jsem se optat, zda by nebylo možné dostat jinou barvičku, ale to bych mohla být zaměněna za lékaře, takže jsem fialová...a to i po obličeji, jak hořím nedočkavostí i vzrušením.....instrukcí "jděte si na dvojku za dcerou" mě trošku sekla, nejsme žádné dvojky, ale budiž, nediskutuji a letím k dceři s velkou pusou mlasknoucí na její tvář...mamíííí, tak ráda tě vidím....a já bulím dojetím, v její pubertě byly tyto věty nedostatkovým zbožím.
Zkušební zatlačení...tady jsem tedy velmi kvitovala tu absenci čočky k obědu.... a pauzička...opravdu pauzička, protože když dostala dcera povolení ulevit si polohou na boku, malý se rozhodl nás návštívit. Ani teď nechápu, jak rychle se dokázaly dostat opěrky na nohy na lůžko, sestřička do zástěry a já do stresu.....Věta: maminko zatlačte byla zbytečná, dcera si porod ukočírovala instinktivně a já ji více než instinktivně rvala bradu na prsa....doufám, že jsem z ní díky tomu neudělal velblouda, protože ze mě se v ten moment stal šnek, jak mi oči utíkaly k jejím nohám.
Místnosti se rozezněl pláč....plakal Tobiáš, plakala dcera a já řvala.
Maminka i mrně jsou v naprostém pořádku, zdraví a šťastní.
A díky tomu jsem šťastná i já.....už vymýšlím klučičí blbiny a jak znám Neli, tak si konečně oddychne, že nebude jediným terčem mých vtípků a pokusů o přežití....a protože ji znám fakt dobře, tak vím, že bráchovi sama díky dětské škodolibosti bude se strachem a staženým zadkem ukazovat vlka v parku.
P.S. Čekala jsem od dcery bezprostředně po porodu jakoukoli větu, ale ta její, ta mě dostala a já díky tomu pochopila, že je fakt krásně prdlá.....mami, nemám rozmazané obočí?.....a poslední věta?.....dones mi, prosím, zítra kokina, hodně kokin......neznám maminku, která by po porodu nechtěla hubnout, jen ta moje novopečená maminka se chce narvat cukrem....neznám lepší dceru


Není voda jako voda - opustila mě pohoda

19. února 2017 v 10:38 | Mutinka |  Nové články
Hezké pondělí, děvčata.....říká se, že pondělí je začátkem nového...nového týdne, nových pracovních povinností, nových startů..... a já měla dnes start raketový.
Proč?
Procházíte spolu se mnou mnohými životními epizodami a situacemi, držíte mě obrazně za ruku a někdy i krásně poplácáte po zádech....
Dnes ráno mi zadrnčel telefon a na druhé straně přišla dlouho očekávána zpráva: " mami, praskla mi voda"
Ačkoli jsem měla vše předem jasně rozplánováno, co a jak dělat v této chvíli, vše nakonec ...asi proto, že jsem Mutinka a nikdy nejde nic lehce...dopadlo zcela jinak.
Kleklo auto, já klekla taky a prosila jej, aby neblblo a nedělalo kanadské žertíky, byla to hold Kopřivnická skutečnost a do žertu bylo daleko, Neli měla být umístěna k tatínkovi, tatínek ale právě prodělává lékařské ošetření,.ale přece jen svitla naděje tím, že dojel náhodně syn, takže mu byla Neli vsoukáná do auta mezi zbytek trpaslíků, povolán děda jako sanitář současného stavu věci, kdy na sedačku auta v obavě, že by dcera rodila za jízdy, rozprostřel deku.Do porodnice jsme vlezly únikovým vchodem, čímž jsme překonaly sestřiččinu představu o tom, že nelze oddělení navštívit jinak, než přes bzučák u dveří...dveře pro únik se díky nám změnily na vnik.
Dceru si odvedly sestřičky ke kontrole a několikerým otázkám, které už tisíckrát zodpověděla...já ponechána v čekárně.
Prochodila jsem tam stezku na linoleu, za kterou by se nemusela stydět žádná turistická organizace, v přistavěném automatu jsem vyzkoušela všechny typy kávy, čímž jsem si tedy přivodila nekončící říhání, místo ledvinových kamínků se mi nastěhoval šutr do žaludku a močový měchýř zaznamenal frekvenci, o které do té doby neměl ani tušení....do toho mi sdělil syn, že děvčata-vnučky si ihned po příchodu k nim začala hrát na prasklou plodovou vodu a střídavě se odvážejí do porodnice a je jen otázkou času, kdy se ke hře přidá i Damík-vnuk.
Tohle jsem Vám chtěla sdělit, abych si zkrátila dobu čekání, kdy se mi znovu na telefonu objeví věta: "mami, už".....prozatím sedím u rodičů a čekám, odmítám oběd, protože ne, že bych snad neměla hlad, ale protože moje milovaná maminka zrovna v dnešní den připravila čočku a uznejte, jak by to asi mohlo dopadnout, kdybych pak ve své přítomnosti u porodu a snaze dceři dělat předskokana v tlačení" porodila" čočkové semínko?......
Zmítá mnou několik pocitů....strach jako máma o dceru, radost jako čtyřnásobná babička, zvědavost, jak to plémě bude vypadat, netrpělivost, kdy se ten telefon rozezní a on zní, ale jen aby mi t-mobile poslalo vyúčtování, Avon nabídl neodolatelnou sadu a nějaká dáma na druhém konci mi sdělila, že jsem byla vybrána z davu na přípravek na klouby.....tak a teď si říkám, jak vyvenčit Arnošta, dceřina psa, který zůstal doma bezprizorní a zaboha není schopen se naučit sednout na záchod a spláchnout.
Takže holky, držte nám palce....zdravím já i dcera