U půllitru cenné rady, pokud máte kamarády

18. listopadu 2016 v 22:10 | Mutinka |  Nové články
No a já je mám. Jenže nebylo tomu tak vždy a cesta k nim vedla přes různá úskalí, bylo třeba kliček a trochu toho ženského šarmu...ten jsem teda tímto vyčerpala, protože "kluci" byli nenasytní.

Moji kamarádi, "kluci", jsou senioři, super senioři a doufám, že žádného z nich neurazím, když řeknu, že nejeden z nich má přetočeným tachometrem, ale všichni děláme, že o tom nevíme.

Celé naše přátelství začalo nevinně...jak taky jinak. Neli, která oplývá hyperaktivitou, já bych tedy řekla že hyper hyperaktivitou, dostala jednoho dne hračky na písek, ale zkuste najít na sídlišti pískoviště, které není TOI TOI-kou pro potulné kočky a nezřídka i pro znaveného pocestného, hledajícího cestu k domovu, kterou mu komplikuje neodhadnutá dávka alkoholu, tlačící...na mozek ne, ten nechal doma, ale na močový měchýř. No a my našly jedno takové...s malou hrstkou písku, který kočkám nestál za to, aby do něj "nakakaly"....zkrátka nasraly. A tím se tohle malé štěstí stalo našim útočištěm takřka každou volnou chvíli....jaro, léto, podzim.....a přišla jednou zima. Pískoviště ztuhlo a stejně tak i my tuhly zimou, jen Neli vesele kutala zmrzlý písek a dcera kutala Neli zmrzlý snopel od nosu. A dost...jdeme dovnitř na čaj. A s rumem.

Jenže to se lehce řekne, hůř dělá. Nejdříve se musíte probojovat kouřovou zdí k pultu, za ním najít servírku....dnes už mohu familiérně napsat Radku, přeřvat kluky tak, aby Radka zaregistrovala nejen Vás, ale i Vaši objednávku, pak zasednout, ale pozor, ne každá židle je volná, ikdyž není obsazená....tady platí zasedací pořádek......to vše za tlemení mužského osazenstva, které najednou ztichne.....a do toho se ozve mužský hlas " teda já mám rád ženské, co mají kozy"....zbystřím, protože v tom případě jsem na nesprávném místě. Otočím se po hlasu, vypnu hruď jak nejvíc dokážu a očima se střetnu s " kozím dědkem" Jardou....."vole, neřvi, ona za to nemůže"...brání mě McEnroe Jirka...Mireček se raději skloní pod stůl a drbe spícího Endyho, který se lekne a začne štěkat......"ty tu máš psa?", diví se Pažout Radek a korunu tomu dodá pán Žáček, který se probere a s otázkou..."kdo dal gól ", způsobí osazenstvu záchvat smíchu....posaďte se k nám holky...a už jsme domácí.

Tím jsme se staly členkami debatního kroužku na jakékoli téma, takže dnes už vím, které lepidlo nejlépe drží protézu....stále vede Korega a demonstraci jejího účinku nám předvedl kamarád super senior tím, že si rval protézu z pusy tak vehementně, že si vyrval kousek patra, jelikož korega nehodlala pustit. Po zbytek večera pil krvavé pivo, dezinfikoval ránu vodkou a na oříšky, které nám Radka přinesla na stůl, se mohl jen dívat a nechat si o jejich chuti vyprávět. Ti šťastnější, kteří Koregu nedemonstrovali, ti si jen pomlaskávali.
Taky mě nezaskočí prostata....jak mi kluci sdělili, stačí si dát pozor při dosedání na židli a více roztáhnout nohy, k posteli kýbl, pokud nechci za noc ujít Jizerskou padesátku...A jak poznám, že ji někdo má? Když při dosednutí výskne, má ji. Tohle mi kluci nedemonstrovali, všichni se jali mě ujišťovat, že to mají z doslechu....koukla jsem pod stůl a nechápu, proč měli kolena na metr od sebe.
Ani otázka sexu v pokročilém věku není problémem.....vše je na ženě....srabi.
Nejvděčnější téma byly ovšem nemoce....tady se kluci trumfovali. Žlučník, žaludek, játra ( se divím, že ta játra nebyla u všech podrobena lékařskému zákroku), šedý zákal, zelený zákal, náhradní kloub, ostruhy na patách, naslouchátko......a pak se postavil McEnroe Jirka a povídá: " ale americké srdce nemáte"......proč taky, když jsme češi? A já mám....a už letí mikina od samotného tenisty McEnroe dolů....on totiž Jirka má dceru, která pro tohoto tenistu pracuje, takže Jirka nás zásobuje nejen historkama z tenisového života, ale taky mají všichni psi z naši party tenisáky slavného tenisty.....stejně je vždy rozkoušou nebo ztratí, nevděčníci, neznají cenu slávy a věhlasu jména, takže Jirka nosí stále nové a očekává, že psům domluvíme a poučíme je. Ale k tomu srdci....takže Jirka se nám obnažil a s veledůležitým výrazem obcházel každého jednoho u stolu, kdy mu vždy sevřel do obou ruk hlavu a přiložil si ji k hrudi, očekávajíc naše reakce.....pokud možno i ovace, nadšení, údiv a možná i závist. Takto jsem přišla na řadu i já a mohu říct, že jsem hořela netrpělivostí, kdy to americké srdce uslyším, protože ovace byly řádné. Jirka mi sevřel dlaněmi hlavu i se zlomenýma ušima a nekompromisně si ji přiložil k prsům, do prostoru zavelel TICHO, to bylo na místě, protože přes ty zlomené uši jsem doteď slyšela jen tlukot vlastního srdce....a pak to přišlo. Všem nám dělá srdce bum bum bum...jen Jirkovi dělá TIK TAK TIK TAK.......zůstala jsem v němém úžasu, čímž jsem Jirku dostala do nirvány, ze které ho vyvedl Radek...Pažout.....ty vole, počkáme ještě pár minut, třeba nám i zakukáš. A bylo po exkurzi amerického srdce. Jirka shrábl mikinu, kopl do sebe vodku a třískl dveřmi.
Škoda, do kukačky chyběla jen minuta....tak jsme si s klukama na Jirkovu počest v celou zakukali.
Já mám ty moje dědky fakt ráda, seženou cokoli, co potřebuji, poradí, zašpásuji....chudáci většinou už jen slovně, ačkoli jsou zdraví jako řípa ( prolezlá sem tam červíkem), dokonce už mi drží židli, takže možná příjde doba, kdy i moje neobsazená židle bude "obsazená".....ale přesto je jedna chvíle, kdy jim absolutně nerozumím a ani oni neočekávají moji sdílnost....fotbal. Jakmile začnou lítat slova jako ofsajd, volný kop, trestný kop, lajna.....nechytám se. Ale jakmile se ozve věta, že rozhodčí je vůl, jsem přizvána k odsouhlášení....prozatím jsem nenašla odvahu se jich zeptat, komu mám fandit....stejně by mi řekli našim...ale copak vím, jestli spartě, slávii či bohemce?...té teda fandím, ale jen pokud z ní letí korková zátka.

P.S. Když se mě poprvé Radka zeptala: " deset nebo dvanáct?"....zděsila jsem se a odpověděla: "kdepak, jen jedno"..... no nejsem já jako ten rozhodčí?

P.S.1. Nebojím se stáří, nebojím se prostaty.....bojím se jen toho, že až jednou přetočí tachometr i mi, tak už tady "kluci" nebudou a kdo ví, zda se v mládeži z dnešní doby najdou kamarádi pro senior senior babku?

P.S. 2. Jo a "kluci" milují pořad Herbář.....počítají, kolikrát se herečky převlíknou, kritizují recepty....no nejsou skvělí?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Olga Trnečková Olga Trnečková | E-mail | 21. prosince 2016 v 14:56 | Reagovat

Jani, řvu smíchy...paráda...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama