Čím budu, až tady nebudu?

24. listopadu 2016 v 19:42 | Mutinka |  Nové články
Stává se Vám to taky?
Včera mi v práci na noční směně utekly myšlenky za hranice fantazie....to není nic těžkého, když děláte práci, která vyžaduje stereotyp a nemá potřebu zaměstnat Váš mozek, protože netuší, že by jste zvládla obojí.
Fantazie je země, do které k jejímu vstupu nepotřebujete pas...ten stejně většinou ztratíme v průběhu těhotenství...nepotřebujete ani vízum či doložku....stačí, že u nás musíme dokládat pořád něco...potřebujete jen snít. A já snila, přemýšlela a fantazírovala.
Co bylo přede mnou a co bude po mě? Proč si nepamatuji nic před mým křikem na tomto světě, co bude, až zakřičím naposled ? A čím bych vlastně chtěla být v příštím životě?
Napadla mě květina, přináší radost, je dárkem, voní ,ale i ta uvadne a její život je jepičí, zvíře je lapeno a sežráno...tady je to super, taky bych byla ráda, kdyby mě někdo "žral"....nakonec jsem i tuto ideu zavrhla, co takhle kámen? Ten je tady dlouho, je pevný, odolný, potřebný...ale měla bych srdce z kamene, zatímco to moje je z bláta a dojímá se i nad reklamou na paštiku. Budu plastem, o tom je známo, že jeho rozklad je spočítán na desítky ba i stovky let, jenže brojí proti němu celý svět a to tedy není nic pro mě....chtěla bych být sluncem, hřeje, svítí...jenže při své intenzitě žití bych někoho spálila. Co takhle měsíc?...ten milují noční živli, volají na něj, za úplňku se dějí čarovné věci, měsíční svit dodává noci na kráse a bezpečí, lidé jej touží poznat a podnikají za ním nebeské výpravy...jo, ale Gagarin se z něj nevrátil....nechci být odnoží Měsíce a stát se měsíčkem a už vůbec ne měsíčkama...malé slečny by s mou první návštěvou propadaly do depresí "plného spodního prádla", ženy by mě nenáviděly za mou návštěvu v době odjezdu na drahou zahraniční dovolenou a muži, ti by mě ve středu nenáviděli, ale na druhou stranu milovali, kdybych se po zpožděném nástupu přece jen objevila, zvláště, pokud by jim u nohavic visely tři malí ufňukánci. Ruce mi automaticky pracují a z hlavy se mi začíná kouřit a trochu nastupuje nervozita toho, že nejsem schopna se rozhodnout, čím chci být....tedy pokud nějaké příště existuje.
Jenže já vím, čím bych chtěla být. Chci být živou vzpomínkou pro své děti, pro svá vnoučata a pokud budu častěji chroupat mrkev , pít syrovátku, dle Tyrše cvičit a otužovat se, pak bych mohla být živou vzpomínkou i pro svá pravnoučata....dál to nevidím, protože nejsem kámen, plast, Měsíc ani Slunce....jsem neobyčejně obyčejná ženská s touhou chovat se jako kvočna.
Prozatím jen kdákám, kuřata už vyvedla další kuřata.....a pokud by mě chtěl někdo " žrát", pak doporučuji úpravu papiňákem, jinak si na mě vylámete zuby.

P.S. Nevím, čím zaměstnám svůj mozek v práci dnes, ale myslím, že fantazie má neomezené hranice.....nevíte někdo, proč jsou černoši černí, když Adam i Eva byli bílí? Proč je noc černá....v životě přece není nic černo-bílé

P.S.1. První setkání s fantazii mé dcery bylo , když jsem musela skutečně uvařit kafe pro její virtuální přátelé....poslední z nich dostal kafe od Žida a byl klid
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | E-mail | 24. listopadu 2016 v 20:21 | Reagovat

Janičko..Ty se opravdu v práci nenudíš :-D pěknou pracovní směnu a spousty pozitivních myšlenek.. :-) Anna.

2 Andrea Andrea | Web | 24. listopadu 2016 v 21:47 | Reagovat

Jani, dneska mám fakt dost...práce, ve škole konzultace, ve druhé škole rozsvědcení stromečku, jarmark, doma ještě úkoly a příprava na zítřejší prověrky. Ale u článku jsem se fakt pobavila a zasnila a vydechla. Děkuji. Andrea

3 Blanka Klinerová Blanka Klinerová | E-mail | 25. listopadu 2016 v 12:53 | Reagovat

Janinko, nádherné, vždy se tak pobavím, uleví se mi a jsem moc ráda, že nejsi jen kvočna ty, ale já taky.
Moc ti děkuji za tvoje příběhy

Blanka :-)  :-)  :-)

4 Ivana Ivana | E-mail | 29. listopadu 2016 v 13:00 | Reagovat

Janulko, super jako vždy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama