Říjen 2016

Sportem ku zdraví - práci do blázince

23. října 2016 v 21:46 | Mutinka |  Nové články
Jsem ostuda a měla bych se stydět.....proč?
Protože je to takřka měsíc a já nenapsala ani řádek, ačkoli chutí by bylo plno, jen chyběly síly. Ty chybí i teď, ale kdybych dovolila únavě dát mi k.o., znamenalo by to přiznat si, že jsem jako to růžové stvoření, které končí na rožni a ryje rypákem v zemi.....a tak daleko ještě nejsem.
Do zaběhnutého poklidného života plného tvoření,kdy doma hrčel jen šicí stroj nebo smrděla barva při přetváření starého na nové nebo naopak.....to chápejte tak, že někde seženete hodně starý kousek nábytku, přetřete jej a už při kleku na zemi a s rukama od barvy plánujete,kde skvos bude stát a jak na něj bude dopadat denní světlo, které mu dodá exkluzivitu dokonalého kousku, ačkoli ten nábytek smrdí jako bolavá noha..... mi do života vstoupilo několik nových situací, se kterými bylo třeba se poprat. Jsem rváč a peru se. Jednou ze zásadním změn byla nabídka zaměstnání.
Tohle se neodmítá, zvláště, pokud hledáte déle, než je zdrávo a než jste schopni zvládnout, ikdyž rohlík s paštikou chutná skvěle,ale jen po dobu několika dní a pak se mění na pomeje.
Tak nastal okamžik, kdy se z nezaměstnané stala zaměstnaná.....a nejen to, ale taky uštvaná, spocená a vystresovaná. Naštěstí mi není dvacet,abych se hroutila pod povinnostma a potřebama zaměstnavatele.....bohužel mi není dvacet, abych hodila hustým páčem ( s příčeskem), umělýma řasama způsobila průvan v tupé nadřízených, umělým poprsím prorazila koridor utlemených pubescentů a zamzrnutých seniorů, abych je nakonec umělýma nehtama poškrábala za ušima a tím si získala místečko zahrnující osum pracovních hodin strávených na polstrované židli, s ventilátorem tak,aby mi hříva vlála a jemný vánek způsoboval husí kůži na partiích čítajících zásah plastického chirurga.....tady není ani nutný vstupní test zahrnující otázky typu " jste na něco alergická či Vám činí problém obsluha pc"?
Nastoupila jsem do fabriky.....já mám pocit, že do maratonu obsahujícího zdolávání všech možných překážek....třeba to, že je to maraton ve sprintu...dosud neobjevena disciplína olympijských her.
První dny jsem si lebedila, nabyla dojmu, že tohle bude sranda, to dám s přehledem. Dala, ale jen první dva dny, pak nastal víkend,já odpočívala u tvoření drobností do bytu a pro mé drahé kamarádky.....radost a síla ze mě tryskala. Pak nastalo pondělí, v práci odpadla jedna kolegyně a jelikož by se automobilový průmysl mohl dostat do mrtvice,kdyyby se nevyrobilo tolik, kolik stejně nemohou spotřebovat, byla jsem postavena k mašině s větou....A JEDEME. Nebyl problém.....první dvě hodiny.
Pak problém nastal.....pot se ze mě řinul, nechybělo málo a řinuly se i slzy a krev z nohou, které mi drásaly pracovní boty, opatřeny z bezpečnostních důvodů ocelovou špičkou....báječný vynález pro ohoblování zbytků nehtů a skvělý nápad pro náběh na plíseň. Nesměle jsem pokukovala po kolegyních, které si mezi práci stihly odskočit na wc a cestou prohodit pár vět mezi sebou.Taky jsem prohodila pár vět, ale sama pro sebe a jejich publikování by nebylo hodné nikoho ze čtenářů.....kde dělám chybu?
Ono nešlo jen o to, stihnout šibeniční hodinovou normu, kterou se mi nedařilo splnit již v první hodině,kdy jsem byla plná síly....co teprve poslední hodinu, kdy už pravá ruka nevěděla,co dělá levá a při dotazu, jak mi to jde, jsem měla pohled serióvého vraha. Šlo i o to,že jakmile mi došel materiál k výrobě,bylo třeba místo u mašiny opustit a materiál si doplnit. Řeknete si, v čem je problém? V tom, že musíte běžet....v mém případě sprintovat s odřenýma nohama a staženým svěračem,který se snaží močový měchýř ukecat, aby vydržel do přestávky, mastnýma rukavicema nabrat materiál k doplnění a přenést jej k mašině tak, aby neupadl na zem a tím neputoval do červené bedny a Vy neriskovaly litánie seřizovače.....hold nepovedlo se a mi jeden kus upadl. V hale je sice hluk, ale já měla pocit, že když ten kousek cinkl o zem, zaznělo to jako rána z děla. Já měla pohled raněného