Září 2016

Jedna sklenka plná chmelu s přítomnosti decibelů

13. září 2016 v 20:56 | Mutinka |  Nové články

Dnešní den patřil dceři....odvoz Neli do školky, kdy řvala, že ji bude smutno, takže do oddělení vstoupila s nudlí u nosu, flekatým obličejem a zbytky kůže dceřina stehna, kterého se nehodlala pustit...byla odtržena a my s dcerou pádily k autu i s návlekama na nohách....jsme zlodějky šusťákových papučí a jejich sbírka mám utěšeně roste. Poté odjezd do vetešnictví, kde jsme dorazily půl hodiny před otvírací dobou a při očištění průzorů do oken prodejny...chacha, tohle je víc bordel jak prodejna...jsme si rozdělily, co po otevření dveří ukořistíme, přeměníme na skvost a vystavíme ve svých už tak přepěchovaných domácnostech. Je deset minut po době uvedené na ceduli jako otvírací a majitel nikde....já vzhledem ke své vrozené netrpělivosti přešlapuji a tiše nadávám, po dalších minutách už stepuji a hudruji nahlas a v momentě, kdy majitel dorazí s akademickou čtvrthodinkou, donutím ho svými argumenty ve smyslu dochvilnosti a slušnosti k žádostivému zákazníkovi, vpustit nás zadním vchodem.....lítáme s dcerou po vetešnictví, kdy já zdárně pčikám z nánosu prachu a slzím ani ne tak dojetím nad poklady, jako štiplavým smradem z vařící se polévky na kempingovém vařiči majitele.....nechci vidět ten výraz, až bude polévka opouštět jeho tělesnou schránku...ale máme nasysleno, zaplaceno....a dle dcerou rozvrženého plánu je na řadě Ikea. Tam už můj nos i oči zažívají jiný stres....a přidává se i žaludek....oči posílají spolu s nosem silný signál žaludku, že je tady "horký pes" s libovolným množstvím kečupu, měním se v chlapa a dokud nedostanu najíst, nejsem schopna ani ochotna pokračovat v denním rozvrhu...dcera udělila svolení a tak plníme žaludek a chvátáme do víru nákupního šilenství....šílela jsem u všeho, ale v košíku mi skončila jen deka a polštářek. A následuje pauza v podobě limonády a hurá do školy pro Neli....tentokrát bude jistě jásat, že se ji nestýskalo dlouho, možná ani nestihla odpadnou kůže dceřina stehna zpod jejich nehtů. Omyl, Neli je s dětmi na zahradě a její nejlepší kamarádka ji kreslí medvěda na chodník, dostaly jsme příkaz "POČKEJTE"....čekáme další akademickou čtvrthodinu, dnes druhou....Neli, jdeme...a zase se řve, tentokrát nechce ze školky, opět má flekatý obličej a nudli u nosu a jako dárek dostala na prdel, protože měla potřebu se ohnat po mamince....a řve se ještě víc...a řve i dcera...paní učitelka za námi radostně mává, rozumím ji.
Dalším bodem dnešního programu bylo vyzvednout dva staré boťáky...další budoucí skvosty naši domácnosti....v autě jede uřvané děcko, naštvaná maminka a vystresovaná babka...dospělí unaveni, dítě nastartované. Jsme na místě naložení a hledáme způsob, jak dostat boťáky do auta...ať se snažíme sebevíc, pořád nám vychází, že Neli bude podrobena výměnnému obchodu za boťáky, jelikož při vší snaze se nám nedaří dostat sedačku do auta...při pohledu na dceru zjišťuji, že by byla ochotna přihodit k Neli i bednu s nářadím....a Neli zase řve a dere se za volant....myslím, že těch pár kilometrů dojdu ráda pěšky....neschváleno dcerou a po několikerém přeložení se nám daří zavřít všechny dveře auta a Neli pusu. Mami, nezajdeme na pivo? Dnes si ho fakt zasloužíme...jasan, jdeme, konečně chvilka klidu a máme na něj nárok.
Zastavujeme v naši oblíbené hospůdce, která je dnes plná žíznivých a nám zbývá lavička, kterou je třeba pokaždé přelézt přes zpevňovací desky. Opakujeme si, že si to pivo dnes fakt zasloužíme, takže ani tyto překážky nás neodradí.A Neli zase řve...tentokrát radostí z přítomnosti kamarádky a opouští nás, dostáváme pivo a dcera díky "juniorovi" birel, cinkneme si a než se stačíme osvěžit, dorazí smradlavý pobuda, který si sedl kousek od nás a díky poryvům větru mi způsobil opětovné slzení očí a štípání v nose...ale já si to pivo dnes fakt zasloužím, tak piju se zadrženým dechem a snažím se přivyknout smradu mršiny.....a za zády se mi ozve ječivý ráčkující hlas ženy, které sekunduje šišlavý hlas jejího sedmiletého synovce a k nám míří týpek, který mi sebere zapalovač ze stolu, sousedovic pes to nese nelibě a štěká a Neli opět řve, protože ve své dobrosrdečnosti věnovala svoje právě zakoupené lízátko žebrající holčičce a tím pádem ji nezbyly love na další....pivo si sice zasloužíme, ale tohle všechno okolo ne, tak velíme odchod....řve Neli, nechce domů, řve pes u vedlejší lavičky, řve ráčkující žena po šišlavém synovci a z okýnka řve servírka.....PIVÓÓÓ....chce se mi řvát.
Teď sedím doma v ohlušujícím tichu, cucám minerálku a říkám si, co víc bych musela v jeden den stihnout a vydržet, abych si to pivo zasloužila v klidu.
P.S.Když tak uvažuji, byla jsem dnes jediná, kdo si nezařval......jdu si otevřít okno a zařvat si, uleví se mi a budu doufat, že to pivo nepřestane chutnat ostatním žíznivým, protože tohle bych jim udělat nemohla
P.S.1. Až budou příště všichni kolem mě řvát, přidám se, zapadnu do davu a nebudu vypadat jako exot.....já bych žízní řvala