Milujte se...nemnožte se

8. srpna 2016 v 8:28 | Mutinka |  Nové články
Milujte se, množte se......jak krásné přísloví.....ale já bych dodala, že nic se nemá přehánět.

Pevně doufám, že tímto svým dodatkem nevzbudím dojem, že jsem snad frigidní, nepřejícná, zapčklá či snad nenormální.....nejsem, ikdyž kolikrát jsem byla takto prezentovaná ústy svých dětí......zřejmě si neuvědomily, že kdyby tomu tak bylo, tak tady nejsou.....já totiž byla při jejich prvopočátcích vzniku vstřícná, přejícná, veselá a....a nenormální.
Zřejmě se mi díky tomu veselému a bezstarostnému "pečení" bochánků, které mi pěkně nakynuly v břiše, aby z něj posléze vyletěly, podařilo přenést lásku k množení i na ně....a to v dávce více než únosné.

Mé děti tuto vlastnost přenesly do světa zvířat a jaly se ji realizovat velmi urputně a s nesdolnou trpělivostí....jak jejich, tak moji....manželovu nemuseli, ten jim zdárně za mými zády pomáhal.
Vše začalo jedním pejskem...hafanem hodného zbrojního pasu....dobrmanem....sen manžela.
Dost hezký sen, kdyby to byl sen, ale nebyl. Manžel dovezl domů fenku, roztomilou, hravou, hodnou.....a náš syn přestal být roztomilý, hodný a hravý....stal se z něj balík ve skříni. Ráno se rovnou z postele přestěhoval do horního dílu skříně, ve které díky strachu ze psa strávil celé dny...takže já nosila jídlo do skříně, hračky do skříně a syna po několika toaletních potřebách taky do skříně...to vše za lamentování mé maminky, že ten pes malého jednou pokouše a pojedeme do nemocnice......i stalo se....jen trochu naopak....jelo se k veterináři, syn pokousal psa.....a tím se u něj rozvinula nejen láska ke zvířatům, ale i odvaha je začít sbírat...a to doslova.
Postupem času přibyli další dva pejsci, synova fenka byla jeho stín, nikdy jsem neviděla takovou lásku, jaká byla mezi nimi....ono, když stojíte za dveřmi dětského pokoje a poslocháte, jak ji vysvětluje, že to lego nemá papat, za pár let slyšíte, jak ji vypráví, že byli se školkou v kině a on ji odříkává celý děj filmu, za další rok ji povídá o spolužačce, která se mu líbí, v pubertě ji vysvětluje hru na pc a pak ji potajmu šeptá první zklamání z lásky, kdy ji hladí po hlavičce a ona kdyby mohla, tak ho pozve na rande....tohle vám nahrne slzy do očí...byla s ním 11 let a byla to láska jako trám. Ale miloval i další zvířata....rybiček u nás bylo víc jak v moři, každá leklá měla svůj wc pohřeb, kdy se odříkávala poslední slova před spláchnutím, husa Zuzanka ne a ne snést vejce, protože to byl nakonec houser, koza ( pro změnu taky Zuzanka) pošla věkem, ačkoli jsme se s manželem těšili na klobásky, kočka Lejdinka byla nošena v košíku, aby se neunavila......pak si přinesly děti domů potkana...a mi začala noční můra. Podotýkám, že vše si nosily jako samozřejmost, nečekaly na souhlas....můj....manžel odkýval cokoli.
"Večeřeee"....do kuchyně vejdou dva hladovci v mikinách, s kapucí vysoko kolem krku....co blbnou, je horko, ale na moje naléhání, že si je mají vysléct nereagují.....sedám si taky ke stolu a večeřím....jelikož jsem žravec, nesleduji, co se děje kolem a plením talíř...přesto zvednu pohled s myšlenkou, že se poptám, kdo chce přidat...nestihla jsema.... hystericky ječím s nespolknutým soustem a postojem na kuchyňské lince...děti s manželem na mě nechápavě hledí.
První to došlo manželovi a s větou "lezou vám ocasy" a odpovědí děti "aha", kdy zcela s klidem vytáhly každý svého potkana a daly mu kousnout rohlíku, mě zajistily jistý pobyt v léčebně a spoustu bezesných nocí. Na moje naléhání, prosby a vyhrožování, že buď půjdou potkani nebo já, začli hledat cestovní tašku.....chtěli mi sbalit na cestu. V noci jsem měla pocit, že potkani klepou na dveře ložnice, abych jim otevřela a nechala je spát v mé posteli, okusovat mi palce a v gurmánském požitku si slupnout i moje bělmo. Po pár nocích beze spánku, kdy jsem nebyla schopna fungovat a dopřávat rodině stoprocentní servis, se potkani stěhovali do sklepa....moje malé vítězství....a k nim přibyla morčata. Manžel je prý bude chovat pro hadaře....ze dvou morčat...maminky a tatínka, kteří byli super rodiče a oplývali intenzivní láskou, se stala rodina čítající snad stovky členů.....a já odmítala chodit pro kompoty, jelikož manžel jim dopřál volnost pohybu spolu s potkany a já neměla v sobě tolik lásky ( jak podotkly děti spolu se svým stejně praštěným otcem) je nechat pobíhat po mých nohách a uskakovat, abych jim snad neublížila....nejraději bych je zabila....ale i tady přetekl pohár mé trpělivosti , hadi byli přežráni v celém okrese a tak byla morčata odchycena a vypuštěna do volné přírody...tady jsem ráda asistovala a v lese jim zamávala. Všichni jsme brečeli....já radostí....a konečně jsem dobře spala.
Ale jen do doby, kdy se nám po bytě začly neskutečně množit vinné mušky...nejdřív jsem po bytě tleskala a připravovala jim takto smrt. Poté nastalo každodenní kontrolování odpadkového koše, kdy byl vynesen....brblajícími dětmi a hádkami, kdo je na řadě...poté koš vydezinfikován, opatřen pytlem na uzel, takže každé vyhození spočívalo v rozvázání uzlu, rychlém odhození a zavázání zpět na pevný uzel...a mušek přibývalo. Tleskala jsem intenzivněji, byt smrděl savem, koš odstěhován na balkón a proveden úklid a kontrola celé kuchyně.....a mušek milión.
Byla jsem šílená.....a mělo mě čekat totální šílenství. A ono přišlo mým nečekaným vstupem do dětského pokoje, kdy se mi naskytl pohled na syna, kterému čouhala jen prdel zpoda odsunuté skříně, kdy v ruce držel shnilé jablko a s větou.."papejte holky" strkal na školní folii shnilou dobrotu vinným muškám, které kolem něj kroužily v děkovném tanečku baletní číslo.....a ječela jsem opět a to tak, že syn v úleku upustil dobrotu a tím zabil pár svých svěřenkyň....ale co to bylo v poměru těch, které úlekem vyletěly z úkrytu? Já do tolika ani počítat neumím. Moje dávka lásky ke všemu živému byla tímto zcela na nule a syn byl odeslán pro hubič hmyzu a za mého přísného dohledu se stal slzícím vrahem své muší farmy.....nevím proč, ale párkrát stříkl chemikáliíí i po mě, zřejmě přes slzící oči při pohřbu neviděl kolem sebe....já přežila, mušky nikoli. Pro mě nastala týdenní tichá domácnost, kdy si děti s manželem špitaly a smály se, ale v momentě, kdy jsem se v jejich přítomnosti objevila já, zmkly a nahodily lhostejný výraz....výraz pohrdání mnou jako živočišným barbarem.
Po pár letech jsme koupili barák...ruinu.... tam mohly děti i manžel nechat svou lásku plně vyvinout...a já se nakazila taky....jen ty mušky, potkani a morčata ve mě zanechaly stopu nenávisti. U nich stále razím heslo...milujte se, ale nemnožte se....alespoň ne u nás.

P.S. Syna jeho vášeň pro zvířata neopustila.....má dvě děti, psa, měl rybičky......trochu mě teď mrzí, že jsem mu ty mušky nedopřála, tak si říkám, že až k nim půjdu na návštěvu, připravím mu překvapení....doufám, že pro něj velmi příjemné....nechávám tu shnít jablko a tajně mu odsunu skříň a jablko mu tam s větou " papejte holky" zastrčím....jistě mu tím udělám radost. A jeho dětem zřejmě k vánocům nadělím malé potkánky s ocáskem alespoň 15 cm dlouhým....to budou mít veselé vánoce.

P.S.1. Přes všechnu hysterii, kterou mi děti připravily svým chovatelským zdarem, na tohle období vzpomínám ráda....ale jen vzpomínám

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Babča Poddvorov Babča Poddvorov | 8. srpna 2016 v 9:32 | Reagovat

Po ránu taková dávka smíchu rozjasní celý nadchàzející den. 😁😂Jani tak jsem znovu prožila dětství svých ratolestí. Jen u nàs navíc cvrčci ve sklenici dobře schovaní ve skŕíni. 😠😕 Teď si jen přeji,aby i vnoučátka milovala zvířátka.🐀🐜🐛🐝

2 Olga Olga | E-mail | 8. srpna 2016 v 14:46 | Reagovat

:-D

3 Anna Anna | E-mail | 8. srpna 2016 v 15:46 | Reagovat

Janičko spadla jsem Ti do spamu.. :-(

4 Mutinka Mutinka | 8. srpna 2016 v 21:25 | Reagovat

[1]: Babčo, já tohle oslovení miluji....děti jsou pro nás filtrem toho, kolik vydržíme...a že vydržíme mnoho

5 Gabriela Gabriela | 9. srpna 2016 v 1:41 | Reagovat

Donest mi deti domu potkana tak by me vynesly nohama napřed. Jani jinak super jako vzdy brecim......smíchy

6 Marcela Marcela | Web | 9. srpna 2016 v 14:03 | Reagovat

Taky jsem si s dětma prošla chovem domácích mazlíčků. Od rybiček, vodních želv, šneků a raků, přes křečka (dodnes mám jizvu, jak mi prokousnul prst) křečíky, morčata, bílé myšky a kočky, až po papouška a psy, které mám v opatrování dodnes.

7 Anna Anna | E-mail | 9. srpna 2016 v 23:59 | Reagovat

Janičko prosím Tě byla jsem na Fb  napadena  malwarem.Ať děvčata odemne jakýkoliv odkaz neotvírají..šíří se to hrozně rychle.Jeví se to jako odkaz na video.Děkuji.Anna :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama