Vánoce v gipsu

5. července 2016 v 13:56 | Mutinka |  Tvorba před blogem
Krásný sváteční den milé spoludomovkyně,
pevně doufám, že máte vše hotové, salát se chladí, po rybě ve vaně zbyly jen ty"mamííí,co to tam s tím kaprem plave za divné nitě? To nejsou nitě, to jsou hovínka. Fuj, tak kapra nejím. Bože, víš kolik stál peněz? To je mi jedno, ale hovínka nejím", že polévka voní špekem a klobásou,tedy pokud máte luštěniny, protože ty přece značí bohatství, ikdyž, kdo by dnes toužil po bohatství, když my dovedeme uplést z hovna bič, že se dárky tetelí v krásném vánočním papíře a děti od samého rána neposedí a tisíckrát se ptají, kdy už bude večer, což v jiné dny považují za sprosté slovo a jak jindy vysedávají u televize, tak dnes, ačkoli je tam posíláte častěji jak šéfa do ..., tak ne a ne, oni prostě hoří nedočkavostí a v mozečkách jim šrotuje, na co zapomněli Ježíškovi říct, ti starší si zase říkají, snad měli naši dost peněz, protože, co by tomu řekli kámoši, kdyby nedostali mobil, notebook či jinou vymoženost.
Takže holky, odhoďte zástěry, stejně už nic nedoženete a já pevně doufám, že k štědrovečernímu stolu nezasednete jako olympioničky, s kruhama pod očima jak olympijské kruhy, na kterých se točí veletoče. Proč? Protože máma může mít kruhy pod očima, pokud je dítě nemocné, pokud táta nemá práci, pokud ji ne a ne nastartovat auto, ačkoli manžel sedne a jede...jak on to dělá? Nadrobte ptáčkům, zaneste chleba do lesa, nasypejte dobytku, zapalte svíčky na hřbitově, vyneste sousedům odpadky z chodby, kde už leží dva dny, protože sousedka nevychází kvůli shonu z bytu, prostě se uvolněte a buďte stejně nedočkavé a rozverné jako děti.

P.S. Píšu s pravou rukou v sádře, jelikož jsem si pohmoždila sval. Včerejší dopoledne jsem strávila v nemocnici, zatímco jiné ženy brečely nad spáleným cukrovím, tak já řvala bolestí, když mi pan doktor nevěřil, že nemůžu točit rukou a v mnou nestřeženém okamžiku mi s ní zakroutil. V ten moment jsem měla já chuť mu zakroutit krkem. Zařvala jsem bolestí a cvrnkla si do bavlny. Po obličeji mi tekly slzy, u nosu liána snople. Dcera s Nelinkou čekaly v čekárně a musely můj řev slyšet. V kabince jsem si utřela oči, snopel a zbytek utřít nešel, ten se musel hold přežít. S myšlenkou, že mě malá bude utěšovat, jsem zkroušeně vyšla z kabinky a co myslíte, že mi to dítě řeklo? S výrazem nechápavého údivu....Babi, proč jsi tak opuchlá?
Takže dámy, já mám ruku v gipsu, opuchlý ksicht, nejupřímnějsí vnučku a přesto Veselé Vánoce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama