Utrpení

5. července 2016 v 14:14 | Mutinka |  Tvorba před blogem
Dnes hlavně pro Vás, švadlenky.
Jelikož jsem děsný sysel a po včerejší inventuře v mé truhle, která ukrývá látkové poklady, jsem zjistila, že se mi krátí, ne-li přímo ztrácí zásoba látek, rozhodla jsem se pro návštěvu velkoměsta , s úmyslem vyplenit metráž. To jsem si dala.
V momentě, kdy jsem učinila toto rozhodnutí, mi zvoní mobil a ozývá se kňouravý hlas mého syna..mami, kup mi, prosím ,v Lídlu činky...cože?...neřeš a vem 5-ti kilové....Řeším, co ho to napadlo? On, který při prvním tréningu házené, na kterou ho vybrali buď omylem nebo ze soucitu, nepochopil, že to není sólová, ale kolektivní hra, chce propadnout do kulturistiky, která sice sólová je, ale vyžaduje jídelníček skládající se z vařených bílků a kuřecího masa, které on, jak tvrdí, smrdí kuřincema? Mateřské srdce tluče na poplach, ale jdu a kupuji činky. Dvě ruce, dvě činky...v ten moment mi ruce šoupají o podlahu a ve tváři mám výraz jako při zácpě, přesto procházím východem se snahou vzbudit dojem, že takhle vypadám normálně.
A teď už konečně pro látky. V momentě vstupu do obchodu se měním ve stvoření smyslu zbavené. Prodavačka zřejmě nabyla stejného dojmu a sotva udělám pár kroků...s čím Vám mohu pomoci?...copak na mě ty činky zanechaly nějakou stopu?...děkuji, snad za chvíli...3 minuty, já zabořena v regálu a za mnou ...už Vám mohu pomoci ?...se mnou škublo a v očích mám blesky ..co mě leká, baba...vybírám, děkuji...zrychluji tempo,bedlivě kontroluji seznam...prodavačka bedlivě kontroluje mě...neuběhla ani minuta a mám ji za zády, slyším její dech a ...mám vybráno... nenechám ji mě otázkou předběhnout...uspokojeně se staví ke stolu, nůžky v ruce a....
a já ji nesu vše, co jsem si vybrala....její nadšení se mění v úžas...stříhá 5 minut... s oboustranným uspokojením, 10 minut..na její straně výraz rutiny, na mé stále uspokojení, 15 minut..u ní obava, u mě stále uspokojení, chtěla mě přece tak urputně obsluhovat...jsme u třetí látky..20 minut... u ní apatie, u mě nastupující obava...25 minut...u ní stres, u mě nervozita...30 minut..u ní zhnusení, u mě taky.......po hodině je na obou stranách totální nenávist, podpořena touhou prodavačky vše si zkontrolovat a uložit zpět do regálu...já ji asi zaškrtím...u pokladny stojím dalších 10 minut, aby mi paní sdělila, že musím počkat na vedoucí, která obsluhuje pokladnu. V mých očích mohla číst nenávist a podle jejího výrazu bych řekla, že číst umí. Mezitím Nelka stihla projet dětský koutek, teď mi došlo, proč ho tam mají, několikrát se vyválet po podlaze, schovat prodavačce nůžky, šikulka škodolibá, vysléct se, pošulat polštáře, schovat podruhé nůžky...to už nebyla šikulka, prodloužila tak moje utrpení a způsobila prodavačce záchvat...Z obchodu odcházím a volám, nashledanou....tipuji, že pokud prodavačka nedala výpověď,tak bezpochybně prodělala zkušenost o tom, že mě má nechat v klidu vybrat, jinak se ji to vymstí....a mi taky.

P.S. Paní má jistě už nůžky na šnůrce u krku, hadr na hlavě a schízu ze zákazníků. Já mám naplněnou truhlu, vyprázdněnou peněženku a vytahané ruce z činek, ale syn je spokojený, Nelka si odbyla dávku škodolibosti na jiném terči než jsem já a dceři jsem ušila novou tašku.Takže prima den....


P.S.1. Ruce se mi stále nevrátily do původní délky, takže můj pohyb kolem restaurací je značně omezen, jelikož hrozí nebezpečí z potřeby kuchařů, připravit mě jako delikatesu z chobotnic....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama