Tábor adoptivních děvčat

5. července 2016 v 14:26 | Mutinka
Hezký den, děvčata.
Máme tady čtvrtek a pokud mě moje mysl neklame, tak je to možná jediný čtvrtek, kdy tluču do klávesice s úmyslem, sdělit Vám můj pidipříběh.


Je to 15 let zpět, co jsem byla majitelkou několika koní. Tím jsem se stala také náhradní matkou několika děvčat. Jak se to přihodí?


Dobrý den paní, můžeme k Vám chodit na koně?....nevím holky, je to dřina....to nám nevadí....tak jo...a můžeme tu už zůstat?...a zůstaly 6 let.
Začátky byly velmi úsměvné, protože holky, tehdy 13 ti leté, se koní sice nebály, jak tvrdily, ale jejich reakce v podobě úskoků, ječení a úprků byly vyvolávány jakýmkoli pohybem, frknutím a prdnutím koně. Metly pro ně byly slovo k označení sokyně, ale postupem času se vypracovaly a metly tak usilovně, že z košťat zbývala jen tyčka s chomáčkem chlupů, ale stáje byly jak operační sál. Vzrostla i spotřeba gumáků, protože místo, aby napichovaly seno, či trávu, úspěšně vyráběly gumové cedníky. A pak jednoho dne.....můžeme se projet někam ven? samy?.....mateřská láska mi nedovolila je neodměnit za odmetené kilometry, nasušenou půdu sena, vypleněné družstevní pole kukuřice a jejich vyrobený bivak v našem pokoji, kde byly naskládány karimatky, spacáky a bábovky se sušenýma polévkama a to vše za účelem neztrácení času odchodem domů.


Pět dětí, mezi nimi dvě moje, vyjelo do otevřených polí, s instrukcema, obsahujícíma většinu zákazů...po hodině se vrátily se zraněním....rozseklou hlavou....jedeme do nemocnice. Máme favorita combi, ale je malé. Všechny děti chtějí jet, protože....já jsem to viděla....já u toho byla....je to moje kamarádka.....já tu sama nebudu....ty jsi moje mamka a moje taky, že?....ujišťuje se syn.....zraněná vedle mě, tři děti dozadu a kam s tou poslední....do kufru....a jedeme. V nemocnici děti v čekárně zabraly všechna místa a zatímco nám ošetřují naši chovankyni, tak si sdělují dojmy z vyjížďky a to tak hlasitě, že nás personál opakovaně napomíná a z pšššš mají vyfouklé plíce, aby byla dětem následně hrozivě vystřeleným ukazováčkem ukázana cedule. ..Ticho léčí....a mi se dostalo kázání, abych si tu zvěř srovnala. Nyní již ne zraněná, ale ošetřená holčina vychází z ordinace, na hlavě turban z obvazu, pod nim několik stehů a moje stádo neurvalé zvěře ji vítá a opětovně překřikujíce se rozebírají drama, které se mění v komedii....kdo je vedoucí toho tábora?.....cože? ptám se.....no kdo dovezl slečnu, máte přece nějakého vedoucího?...o čem to ta ženská mluví, jaký tábor?....já ji dovezla....aha, takže vy jste vedoucí.....starší dáma mě retgenuje pohledem a já zjišťuji, že mám na sobě šortky ze starých tepláků, kdy je každá nohavice jinak dlouhá a nůžky při jejich výrobě zrovna neexcelovaly, triko s otiskem kočičích tlapek, protože naše Rozárka měla potřebu se pomazlit, ve vlasech seno, protože bylo třeba ho z louky dostat na půdu a na nohou mám chlapovy cukle, protože nebudu přece ničit svoje...a jako bonus mi na palci panáčkuje kuřinec, který jsem v tom chaosu přibrala a on neodpadl ani zběsilou jízdou a stal se tak svědkem naši anabáze a o vůni, která se z nás všech line ani nemluvím...sestra mi podala instrukce, jak se zraněnou zacházet a neodpustila si poznámku, ža ona by své děti takovému táboru a takové vedoucí nikdy nesvěřila....už jsem neměla chuť ji něco vysvětlovat a fakt, že jsem dokonce matkou dvou z nich, by ji asi poslal do mdlob. Děti nasedly do auta a vrátný zřejmě nevěřil svým očím, když viděl, jak poslední holčina hrdě usedá do kufru a nacvičeným tahem jej za sebou zavírá....a vracíme se do tábora.


Večer sedíme u ohně, opékáme buřty, já sleduji všechny děti, jak jsou šťastné, veselé a utahané. Když potom usly v našem pokoji, kde je nás ve výsledku sedum lidí a tři psi, jim přitahuji spacáky k bradám a uklidněna maminkou zraněné, že vlastně o nic nešlo a že s tím počítali, ulehám do táborové postele taky. Kuřinec už odpadl.


P.S. Nebojte se stát náhradními matkami či vedoucími táborů, je to sice o rozum, ale hlídejte si palce na nohou, aby jste nemocniční personál nepřiváděly do rozpaků a nenutily je dezinfikovat vše, na co jste jen byť pohledem spočinuly...každopádně si užijete plno radostí, protože davová psychóza dětí je neopakovatelná



P.S.1 Favorit combi je auto dostačující pro minimálně sedum lidí, protože nám potom ještě další holčina přibyla, zřejmě slyšela o neodolatelných dobrodružstvích, která může zažít jen u nás a dychtila se stát jejich součástí. A od té doby jsem vařila v kotli a plnila várnice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama