Sporák vs kamarád

5. července 2016 v 15:06 | Mutinka |  Tvorba před blogem
Hezkou středu, děvčata.....v poledne se nám to zlomí, co? No přece pracovní týden nabyde své půlky a už to bude veselejší.
Jsem sice ve stavu nezaměstnaných, mohlo by mi být jedno, jestli je pátek nebo svátek, ale soucítím s Vámi, ať už v kancelářích, u mašin či v jakémkoli zařízení. Příjde pátek a s ním víkend a většina z Vás se vrhne na ty dokonalé zahrady, zahrádky či jen pipi zahrádečky. Nemám ani jedno z toho, dokonce ani balkón a jediná zeleň je květináč na parapeti a můj zelený obličej vedle něj....ne vždy tomu ale tak bylo.


Koupili jsme v dávných dobách, s mým bývalým manželem, domeček.....dle ceny domeček, realita prozrazovala ruinu...nevadí, jsme mladí, silní, naivní....zrekonstruujeme.
Po roce jsme ....postárlí, slabí, a ještě více naivní...ale rekonstruujeme....zatím tedy bydlí jenom koně...nové stáje...psi...nové boudy, naštěstí byly kočky rozumné a psy vstřícní, takže vzali kočky do podnájmu....sem tam vzali i naše děti. Jedinou změnou na domečku byla vyklizena kuchyň a jeden pokoj pro všechny...tedy i adoptovaná děvčata....a všechny, kteří k nám zavítali na kus řeči a zůstali několik dní. Jenže je třeba je nakrmit. Upeču jim bublaninu....jak já jsem ale šikovná...vše potřebné mi nabídne naše zahrádka....velmi si ji vážím, protože donutit manžela, aby mi zryl cca 10 m2 , vyžadovalo několikadenní prošení, podlézání, vydírání a nakonec demonstraci vlastních mozolů od rýče....zryl...a večer si obvazoval mozoly. Rebarboru mám, jdu slepicím ukrát vajca...zřejmě jedna z nich zjistila můj plán a vyslepičila to ostatním, protože vajca hledám po celé zahradě a přilehlém okolí....mám je, mrchy je schovaly do sena....všechno mě štípe, kouše a seno mám i v zubech....ze dvora se ozývá...máme hlad. S vědomím toho, že jedině já je mohu zachránit od smrti hladem, slibuji dobrotu a chvátám do kuchyně...našleháno, namícháno, těsto ozdobené rebarborou, chybí jen zapnout troubu a pak se kochat pohledem na kontejnery...strávníky. Máme starý sporák...a protože jsme se rozhodly koupit baráček bez plynu a sporák na plyn...jak brilantní nápad...napojuji sporák na plynovou bombu....hotovo. Jsem sice odvážná baba, ale přesto žádám kamaráda, aby mi troubu zapálil, protože on ten plamínek vždycky blafne a já se leknu. Kamarád s větou...jsme pekly...chce mít tedy taky zásluhy...koná.
Jenže jak držet čudlík na pec a k tomu škrtat sirky? Je koumák, o čudlík se opřel čelem, je nutno se řádně zapřít a škrtá....stojím v protilehlém rohu místnosti.
Ozve se rána, řinčení skel a vedle mě v rohu přistane balík, který jekne...kurva, au ( omluvte to slovo, ale tak tomu bylo).
Přistál u mě marťan, nevím, kde se poděl kamarád, ale ten balík se rozmotal a čuměl na mě s výrazem údivu a šoku....troubu zapaloval člověk a teď je tady plezmero bez ofiny, řas, obočí a chlupů na rukách....jako bonus máme vymlácená okna v kuchyni a bublaninu, bohužel neupečnou, i na našich trikách. A z venku se ozývá...máme hlad. Odezva z kuchyně? Jděte se napást.
Následující hodiny se shánělo sklo do oken, škrábala bublanina ze zdi a největší práci dalo utěšování kamaráda, že mu to fakt sluší...... i bez řádného ochlupení....ale zkuste utěšovat a neřehtat se, když si ten scénář zopakujete v hlavě a vidíte holátko před sebou.....Večer se opékalo, sedíme všichni kolem ohně, zpíváme....jen kytara ze ozývá z dáli....kytarista-holátko zvolil bezpečnou vzdálenost od ohně, sirek i ode mně.
Stejně to byl krásný den...mám nová okna v kuchyni, oškrábanou omítku a kamaráda jako kuře...tak přece jen se ta rekonstrukce hnula.


P.S. V domečku už bydlí nová hospodyně, ani té se nepodařilo postoupit v rekonstrukci a dokonce zřejmě zvítězil manžel, protože i ta zahrádka už není.....je mi to fuk,já mám vzpomínky k nezaplacení.


P.S. 1.Kamarádovi vše dorostlo, zase je fešák, na mě ani bublaninu nezanevřel...jen si od té doby vždycky vozil svačinu. A když se ozvalo dvorem...máme hlad....prchal do bezpečné vzdálenosti...vše pozoroval z lesa a vracel se až po halsitém volání: Jarííííí, je bezpečno.



P.S. 2. Stejně Vám ty domy, domky, zahrádky a život na vesnici závidím....a počkejte, až Vám povím o střeše stáje, osazování dvora trávou, opuštěné popelnici, či obracení sena....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | E-mail | 5. července 2016 v 16:12 | Reagovat

Parádní příspěvek Janičko..těším se na další.Anna :-)

2 Mutinka Mutinka | 5. července 2016 v 22:29 | Reagovat

[1]: Aničko, neboj, jistě bude další a snad i další a další

3 Ivana Ivana | 6. července 2016 v 13:05 | Reagovat

Skvěle napsané ráda si přečtu další články😉 :-P

4 Mutinka Mutinka | 6. července 2016 v 16:52 | Reagovat

[3]:Super Ivi, jen směle do čtení

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama