Rehabilitace

5. července 2016 v 14:40 | Mutinka |  Tvorba před blogem
Hezký podvečer, děvčata.
Máme tady opět středu, posledních pár hodin před Velikonocemi, většina dokončuje zakázky, aby jste zútulnily domácnosti svým kamarádkám, známým či jen virtuálně známým. S posledním stehem se z Vás stanou vymetačky všech nashromažděných drobků, chuchvalců prachu a záměrně přehlížených nedostatků v domácnosti. Měla bych se asi taky rozhlídnout po svém doupěti, když ne pouklízet, tak alespoň zahladit stopy viditelného tvůrčího nepořádku, ale když mi se tak nechce a díky za jaro, mohu to vše svést na něj.
Tohle všechno mohu nějak obelstít, přehlídnout nebo záměrně opomenout. Ale co nemohu, je zdraví. Takže po vánočním gipsu jsem směle zahájila rehabilitace. Ráno jsem spáchala opětovnou hygienu své horní části těla, rozprášila na sebe notnou dávku deodorantu, zkontrolovala kvalitu podprsenky....byla velmi dobrá, jelikož ji vytahuji jen za tímto účelem a přišla první ranní sprška: Babi, ty máš v té podprsence schované prsa? Ano, mám. Maminka si dává podprsenku na prsa, ale když ji sundá, tak má prsa pořád na břichu, proč si je tam nenecháš taky? ....Většinou mívám rychlou odpověď na všechno, ale tentokrát mi došla slova.
V čekárně jsem Nelce přednesla seznam příkazů a zákazů, nasazujíce ji šustivé obaly na boty, které se ji natolik zalíbily, že musela několikrát v různých rychlostech a stylech běhu prolítnout a s komentářem o šustivosti informovat osazenstvo čekárny o svém zjištění. Pět pánů zabořených do sedaček ji sledovalo střídavě otáčejíc hlavou do stran, takže připomínali diváky tenisu a záviděli ji její živelnost...soudě podle francouzských holí, jedněch berlí a vysoce podražených bot jednoho z pánů. Modlila jsem se, ať nečekáme dlouho. Konečně: Paní Mutinová....vstávám a čekám na Neli...sedí( teď, když máme jít), pojď....mě nevolali, ty jsi jim neřekla, že příjdu taky?...mám oči v sloup, za co?.....zatahuji závěs v kabince, svlékám triko a se stresem doufám, že komentář ohledně podprsenky je pro dnešní den vyčerpán. Neli sedí na lůžku vedle mě a pozoruje, jak se mnou sestřička zachází. A jsme samy v kabince. Babi, to máme krásný domeček....pššš Neli, šeptej...dobře a co to máš na zádech? ...elektriku....pláč...to tě zabije a ještě ti dala ta tlustá sestřička škaredou hadru na záda....ranní sprška číslo dvě. Po uklidnění, že mě nikdo nechce zabít, hadra je škaredá, ale určitě čistá a sestřička není tlustá, jen má zdravou chuť k jídlu se znormalizovala a vnímala okolí. Za plentou se ozvalo mužské posmrknutí, zpozorněla, po posmrknutí následoval hlenovitý kašel, poposedla, chřípí roztáhla a čekala...dočkala se...přišlo řádné popotažení zapomenutého snople z palce u nohy...na nějaké příkazy a okřiknutí nebyl čas, byla ve svém soudu rychlejší, takže celou rehabilitací se nesl dětský pohoršený hlas...ten pán je prase, půjč mu kapesník a až půjde píchat uši, tak ať neřve, dobře mu tak. Z ostatních kabinek se ozval hurónský smích a z vedlejší dunivé smrkání. Ranní sprcha číslo tři. Sestřička pohoršena Nelčinou pravdou o svém vzezření a zároveň s děkovným výrazem, svědčícím o tom, že i jí nebyl chrchlající pán příjemnou vložkou dne, mě odpojila od přístroje a dusavým krokem odkráčela k dalšímu pacientovi, kdy za sebou škubla plentou takovou silou, že se rozehrály všechny háčky na lanku a hybou se snad i teď. Přetahuji si kvapem triko a to čírtě povídá....babi, ty si musíš oholit chlupy pod pažou, máš tam bambule....doktor mi bude muset předepsat antidepresiva, jinak se nedočkám její svatby....nevím, co příjde dřív, jestli přirozená smrt nebo mě zabije dětská nevinná upřímnost. Ranní sprcha číslo čtyři. Návleky ji sundávám v olympijské rychlosti a myslím, že má dnes Neli o pár centimetrů delší ruku, jak jsem ji táhla pryč a děsila se okamžiku, že se odtáhne plena vedlejší kabinky a odkryje se anonymita chrchlajícího pána. Hrozilo by nebezpečí dalšího komentáře a to už bych nemusela přežít.
Na náměstí jsou Velikonoční trhy, hraje hudba a voní pečivo. Lidé ochutnávají, zkoušejí odolnost tataru, ječí řehtačky a.....a na prostředku zeleného trávníku se zmítají dvě postavy...tančíme s Nelkou...jako jediní dva exoti .....Osvobozující pocit. Nikde nikdo chrchlající, žádná tlustá sestřička se špinavou hadrou a chutí chtít mě zabít elektrikou. Jen malá, skoro 4 letá holčička, která prožívá tóny hudby, má rozjařená očka, usmívá se a když řekne: babi, já tě miluji......Ranní vzpruha mazající ranní spršku jedna, dvě, tři i čtyři.

P.S. Na rehabilitace si oholte podpaží, nohy či cokoli, co budete muset vytáhnout na světlo boží, protože bambule jsou fajn jen na čepicích, před vstupem do kabinky upozorněte společné osazenstvo místnosti, aby se před procedurou vysmrkalo a raději i poškrábalo, aby nebylo vystaveno případnému dětskému soudu a následnému odsouzení. Vše se dá přežít, pokud berete život s humorem.

P.S.1. Tančete. Tančete kdekoli, kdykoli a s radostí....je to osvobozující a věřte, že je plno dalších, kteří by tančili rádi, jen nemají tu odvahu co Vy. A v tom je Vaše síla.


P.S. 2. Jdu si zatančit, protože za chvíli příjde Neli na noc a já cítím, že tímto dnešek nezkončil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama