Mořská panna

5. července 2016 v 14:24 | Mutinka |  Tvorba před blogem
Dobré ráno, děvčata.
Dnes je mlha hustá tak, že by se dala krájet a já vstala jako Rákosníček, protože jsem si ve víře, že budu krásná, umyla hlavu a ráno vstala jako jeho dvojče. Ale pohádkové bytosti jsou roztomilé, tak to jsem asi taky, doufám. Jenže potřebuji poradit: Nevíte, jak se dělá mořská panna? Já včera zklamala mou vládkyni moří. Jak se to mohlo stát? Povím Vám to.
Včera mě Nelka ubila svou představou o trvalých následcích nachlazení a možných důsledcích případné návštěvy školky, což podpořila bleskovým oblečením sebe a odvedením mě do mého pidibytečku. Takže školka se nekoná.
Napouštím vanu a jdeme se koupat. A tady začíná moje totální selhání.
A začalo to tak nevinně....Babi, umíš tohle? Nelka mizí pod horou pěny a za několik sekund se vynořuje s výrazem naprostého uspokojení...umím...ukaž...ponořuji se taky...Nelka je mnou zklamaná, protože to umím..a tohle umíš?...lehá si na záda a vystrkuje nožky do úhlu 90 stupňů....umím...opakuji polohu podle ní( sice do 90 stupňů hodně chybí, ale už jen ten fakt, že jsem to napodobila ji naštval)....a Nelčin výraz v obličeji mi jednoznačně dává najevo pohrdání mým umem a zahajuje útok a to s velkou radostí, protože se ji podařilo mě strhnout k vodním hrátkám.
Babi, budeme mořské panny. Souhlasím, ikdyž ani jedno z tohoto oslovení mě nijak nepřipodobňuje. Ležím svůdně ve vaně a jemně se vlním. Co děláš...no mořskou pannu přece..takhle ne, dívej se na mě....Nelka se vlní, máchá si vlasy a svůdně se dívá...opakuji po ni... opět našla chybu a ukazuje mi to znovu...tentokrát tedy vlním rukama i nohama víc, mnohem víc, hlavou melu ve vaně od okraje k okraji a pohledem svádím námořníky ( vypadám jak vyvržený vorvaň a svedla bych maximálně mořského koníka )....ani tentokrát jsem neuspěla a dostávám poslední ukázku, jak na to....Nelka je značně zdrcena mou neschopností naučit se být pannou....koupelna se nám změnila na akvárium a obě se vlníme...Nelka svůdně, já jak v epileptickém šoku, na centimetru vany a v kapce vody, protože zbytek zabrala ona. Odzbrojila mě větou :Babi, důvěřuj mi....rozhodla jsem se, že to zkusím. Proč? Protože se ji podařilo mě naučit být krásnou, svůdnou, vlnící se mořskou pannou...a tohle si důvěru zaslouží.

P.S. Ale mám se pořád co učit. Zatímco se Nelka oblékala do pyžama, já v koupelně vytírala mořské vlny na podlaze, klečíc s holým zadkem a když se z pokoje ozvalo již několikeré volání mě, tak jsem suše odpověděla....počkej, uklízím moře, přece jsem čistotná mořská panna...a dostalo se mi poučení...Babi, ty se to nikdy nenaučíš, ale můžeš si na to hrát...a proč máš holý zadek?

P.S.1 Pokud Vás dítě zapojí do hry na cokoli, nastudujte si chování, pohyby a zvyky tohoto a snažte se být lepší než originál, ačkoli dítě vyžene Vaše snahy do naprostého maxima, aby Vás v závěru odzbrojilo větou...proč máš....( u mě holý zadek).?...


P.S.2 Jdu do zverimexu nastudovat alespoň pohyby ryb, pro případ, že bych musela v rámci tréninku v mořské panně pokračovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama