Mami, ty vydržíš všechno

5. července 2016 v 14:55 | Mutinka |  Tvorba před blogem
Hezký pondělní start do nového pracovního týdne, děvčata.
Včera neděla byla, včera byl hezký čas......
I takto do zpěvu mi bylo, ačkoli se v posledních dnech na mě vyvalila lavina novinek a změn v osobním životě, kdy jsem si říkala, že má ramena musí zdárně konkurovat Arnoldovi, ale pro jistotu jsem si je přeměřila a zjistila jsem, že na mých 50 cm kostnatých zad spočívá tíha dvou svateb mých dětí....šprýmaři.... od jejich vstupů do manželství je dělí pouhé tři dny od sebe..... čas na veškerou přípravu..... 37 a 39 dní....co teď? Sesypat se, nebo se tomu zasmát v domnění, že jde o kanadský žertík? Nesypu se, snažím se budit dojem silné baby....šok prozrazují jen vytřeštěné oči, třesoucí se hlas a žuchnutí na prdel.....jenže u nás nikdy nezůstávalo jen u jednoho překvapení a není tomu ani tentokrát....v únoru přibude trpaslík....žuchnutí na prdel se mění v polohu ležmo....pro jistotu volím stabilizovanou polohu, aby se se mnou dcera netahala a ten trpaslík velikosti špendlíkové hlavičky nechtěl zjistit, proč se babka válí po zemi a zda to není nějaká nová hra, které by se chtěl účastnit....už se mi netřepe jen hlas, už se třepu celá....Jsem ráda, že mě dcera považuje za velmi silnou matku, protože zřejmě nabyla dojmu, že když už jsem v poloze ležícího střelce, bylo mému zdraví učiněno zadost....ne však tomu psychickému...proto přináší hned další novinku....hypotéka, dům, dluhy......vysvětlení? Až jednou budu stará....tímto jsem zestárla rázem o 100 let....a budu potřebovat pomoc, tak mě chce mít doma.....takže společné bydlení.....co teď? Už jsem ve stabilizované poloze, třepu se, co mi zbývá za reakci? Snad jen upadnout do kómatu a vzbudit se, až bude po všem. Noc po těchto informacích byla bezesná....v hlavě se mi honily scénáře, kdy nejchůdnější se jevil tento...vykrást banku, udělat svatby, koupit domy a pak se nechat zavřít do jistoty teplé stravy a pevného řádu....jenže morální zásady vštěpené mou maminkou mi velí..čelit všem nástrahám, poprat se se životem a hlavně...neztratit víru ve své schopnosti a humor. Všechno v životě se dá zvládnout, pokud má člověk nohy na zemi, dobré zázemí a děti, které Vám sice dokážou pomoci poznat Vaše nikde nekončící meze zdraví fyzického i psychického, ale mají v sobě skromnost, zdravý rozum...tady ale velmi často pochybuji...a víru v rodinu.
P.S. Ačkoli mě moji tři trpaslíci osedlávají jako koně, uvazují ke konferáku jako psa, nutí mě zmítat se ve vaně jako mořská panna, dělat jim v lese vlka, či formuli na 4 metrech pokoje a sbírat drobky po celém bytě...miluji je a těším se na další bezesné noci se sunarem, batohem plenek a dokonce i na ty hnusné příkrmy

P.S.1. Pokud vyjde společné bydlení, tak vím, že spíše než starost o moje klidné stáří, je strach mé dcery, jestli vše zvládne sama.....ale i tak je hezké, že tím, koho si zvolila za svou berličku, jsem já

P.S. 2. Včera jsem si vyčistila hlavu v lese...v přítomnosti Neli....tohle 4 leté děvčátko je moje berlička....berle, sloup, pilíř....můj svět...a její svět dostane sourozence..


P.S. 3. Nekřič na maminku, má miminko....a to jsem jen zavolala k autu, že než nasednu, vyhodím odpadky......mám pocit, že se rodí dobrý sourozenecký vztah
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama