Lyžák

5. července 2016 v 14:23 | Mutinka |  Tvorba před blogem
Hezké pondělí děvčata.
Za okny nám svítí sluníčko, teploměr laškuje s jarníma teplotama, ale domovská stránka na mě hned po ránu vyplivla sdělení, že odhazování svršků se konat nebude, jelikož v závěru týdne příjde sníh. Jen doufám, že silničáři umí číst, aby nebyli zaskočeni. A s informací o sněhu mi připlula vzpomínka na moje první seznámení s lyžemi.
Jedeme na lyžák. Je mi 16 let, puberta dosahuje maxima a vidina týdne bez všudypřítomných očí a seznamu "musíš" a "nesmíš" otce mě přivádí do extáze. Noc před odjezdem nespím, nemůžu, těším se. A ačkoli jsem nikdy nepřišla do školy první, dokonce ani mezi prvními, tentokrát jsem to dokázala. Nasedáme a jedeme. Spolužáci ječí a překřikují se, profesoři nás jedovatými pohledy pozorují a já je podezřívám, že si zapisují do notýsku černé puntíky. Řidič zuří.
Autobus nás vyprdl v nějaké pustině, dál musíme pěšky. Cože? Bágl na záda, lyže do ruky a neopuštěna vidinou dobrodružství, funím do kopce. Ta krása kolem..lesy, hromady sněhu, smích.......bágl těžkne, lyže padají z ramen...ale ta krása kolem...stále lesy, ještě více sněhu, sem tam smích...uvažuji, co z báglu můžu postrádat, lyže vleču za sebou, ramena už necítím....ale ten hnus kolem...husté lesy, bílý maras a nadávky....pár spolužáků se ztratilo....po dvou hodinách konečně chata. Rozdělili nás do pokojů a za hodinu na svah. Mám vybaleno...krom šatstva i svačinu a pár sladkostí od maminky, spolužáci taky...pár svršků a cigarety ,čučo a špek.
Jsem ve 4.družstvě.....družstvo šlapek...zatímco družstvo č.1 provádí pod kopcem strečink, my, šlapky, v rámci seznámení se s lyžema, šlapeme stromeček nahoru po svahu, čímž "tombovcům" připravujeme sjezdovou dráhu. Odměnou po dosažení vrcholu kopce nám budiž letmý pohled na naši snahu, jelikož "tombovci" jsa vyvezeni pomou na vrchol, nám naše úsilí sjezdem ničí. I my dostáváme důvěru sjet kopec dolů. Veškeré instrukce o stylu jízdy padly vniveč. Pod kopcem se setkáváme jako sněhuláci. Vedoucí je zhnusen, vzdává podávání instrukcí a vydává příkaz opětovného vysázení lesa. Vzpoura a dosažení vyvezení pomou i nás. Poma klekla...většina z nás neudržela tyčku mezi nohama...vlekař vyhlásil stávku.....a "tombovci" s nenávistí k nám vysazují lesy do kopce s námi. Druhý pokus o sjezd. Vedoucí stojí pod kopcem a mává, my máváme taky, protože jsme nepochopili, že je to povel k sjezdu. Když nám to došlo, sjíždíme houfně. Zamilovala jsem se do spolužáka Vrány....přejel vedoucímu nové elánky, čímž se stal nekorunovaným borcem. U večeře seděl u stolu hanby. Seděl hrdě.
Večer máme slezinu na pokoji a nespoutané mládí dostává šanci vyniknout. Vynikám i já...cucám čučo, vdechuji cigaretový kouř, špek hltám a stejně tak i spolužáka Vránu, který nezůstává k mnou vysíláným pohledům chladný.....jsem šťastná. Po hodině bliju špek,čučo mi teče nosem, cigaretama mi smrdí hadry a spolužák Vrána mě drží za kotníky, abych neproletěla mísou....jsem nešťastná. Nic z toho neuniklo vedoucím, takže ráno sedím s Vránou u stolu hanby. A dostala jsem od Vrány pusu, dospěláckou pusu....z lyžáku se vracím šťastná, zamilovaná a s největším počtem černých puntíků. Miluju lyžování. miluju Vránu. A mám měsíc zaracha.


P.S. Jedete-li na hory, dobře se vyspěte, vezte si kvalitní víno a vyhledejte v okolí případného " Vránu". Stůl hanby berte jako trůn odvahy. Vraťte se v čase do dětství a užívejte si to.......v každém z nás je kousek dítěte a to nás činí dokonale šťastnými.

P.S.1 Se spolužákem Vránou nás pojí krásné přátelství. A v ten měsíc zaracha jsem bývala ve škole první...a dlouho potom také. Asi víte proč.


P.S.2. Lyže jsem si zamilovala a už bych patřila k "tombovcům".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama