Hrabárna

5. července 2016 v 14:52 | Mutinka |  Tvorba před blogem
Hezkou středu, děvčata.
Je mnoho věcí,které do měst či vesnic přijíždějí...pouť, čistírna peří, pojízdná prodejna, no a k nám přijela hrabárna....říkáte si, no a?
To jsem si svého času říkávala taky. Nechápala jsem ty fronty ženských před zavřenými dveřmi, obtěžkány taškami, do té doby prázdnými. Sběratelky veteše...tak jsem je tehdy nazývala. Ale přišla změna...změna ve mně.
Včera jsem si natočila budík...musím si změnit jeho vyzvánění na nějakou příjemnou melodii, protože ten pokřik, který mě ráno vystřelil z lůžka je děsivý. A vyrazila jsem s Ikea taškou...bobotaškou...obléhat zavřené dveře...a to doslova, protože těch natočených budíků bylo mnoho. Fronta připomínala dalmatina, dalmatina v opačném barevném provedení....všude černá, sem tam bílá.
Úderem 8 hodiny se dveře rozletěly a začal boj...boj o hadry a o život. Takto si představuji kurník...maminy se hrabaly jak slepice, já mezi nima, ty, které měly děti sebou, okamžitě na ně zapomněly.
Lítala jsem od riflí, přes dětské oblečení až po drobnosti do bytu. Za sebou pytel, před sebou tmu.
V tom jsem si všimla, že v rohu místnosti, dámy, pověřené vybalováním pytlů, servíruji ty nejlepší kousky svým oblíbenkyním...jdu se zalíbit. Nenápadně, leč najisto se připojuji ke skupince, pozoruji a navazuji společenskou konverzaci s podlézavým tónem...dala bych se na chleba mazat...nedaří se....v mém pytli nekončí nic, co jsem tak toužebně lákala. Měním strategii, snažím se vyvolat dojem lhostejnosti a touhu vlastnit něco originálního těžce potlačuji, stejně jako vztek z neúspěchu...jenže ani tentokrát nemají dámy snahu naplnit můj pytel. Na řadu přichází další strategie..drzost..ta mi jde stejně nejlépe...v momentě, kdy dáma natahuje ruku s bundičkou ke své oblíbenkyni ,se zcela zřetelně ozve: " tuto si beru já, slečny zde mají již dva pytle plné a můj je jak vojákův po opušťáku"...a lapu po bundičce s beruškou..a je moje. Ještě jsem ji nestihla ani prohlídnout a už cítím, že mi ji škube černá ruka obtěžkána několika zlatými prsteny....neuvěříte, ale padlo i několik ran a já se naučila nová cizí slova....překlad jsem si vytvořila sama...." dej sem tu bundu ty bílá vráno, naši Eržice bude slušet a dělej, nebo dojde Dežo a pak teprve pochopíš, co je tma"....nedala jsem, bouchla jsem si taky....ale Neli je krásná beruška.....příště se pokusím sehnat motýla Emanuela.

P.S. Je fakt, že malá Eržika by dodala bundičce se svoji černou, kudrnatou hlavičkou, na které ji trčely vlásky jako tykadélka, ten pravý beruškovský šmrnc, ale Neli je se svou blonďatou hlavičkou beruška originál.

P.S.1. Chápu, že Dežo je odkázán na soc.dávky, že jich bydlí na minimu m2 hodně, že nemají vlastní auto a musí je vozit taxi, že to zlato něco stojí, že já si na rozdíl od něj mohu dovolit i čtyři pruhy na triku......ale i tak jsem jim tu bundičku za celých 22 Kč nenechala.


P.S. 2. Očekávám obsílku od PČR....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. K. | E-mail | Web | 5. července 2016 v 15:04 | Reagovat

Tak tenhle článek mě opravdu upřímně pobavil. Celou tu scénku jsem si úplně živě představovala. :-)

2 Mutinka Mutinka | 5. července 2016 v 15:32 | Reagovat

Těší mě, že jsem mohla přinést trochu dobré nálady. :-) Moc děkuji za návštěvu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama