Chlebník

5. července 2016 v 14:02 | Mutinka |  Tvorba před blogem
Hezký večer děvčata,
prohlížím Vaše příspěvky a obdivně pokyvuji hlavou, u některých vypouštím z úst obdivné óóó a ááách a mozkem mi létají otázky jako komety a hledají svůj cíl..odpověď. Odpověď na co? Vysvětlím.
Dnes jsem si uvědomila, že můj závazek či slib bylo, že přes víkend natřu chlebník. Mimochodem, včera jsem ho viděla v Ikea za 290 Kč, což jsem vidět neměla, nejsem škudlil, ale já za něj v penny dala 399 Kč...rozdíl? 109 Kč, to je 0,5 m pěkné látky, ach jo, chybama se člověk učí.
Ale jak jsem posléze zjistila, chlebník měl pro mě připraveno mnohem více překvapení. (bohužel, ne všechna překvapení jsou happy)
Nákup balakrylu byl celkem v pohodě, pominuli fakt, že jsem dlouho neviděla prodavačku, která by tak ráda viděla odcházet zákazníka a nebojím se říct, že jsem slyšela její hluboké oddechnutí. Máte balakryl? ano..vodou ředitelný? ano...bílý? ano...matný? ano...drží dobře? ano..schne rychle? ano...štetce máte? ano....mám dva tisíce, budete mít zpět? NE.
Doma jsem zálibně nachystala chlebník, vše potřebné ( to jsem si v ten moment myslela, že je to vše potřebné) a pustila se do práce. Ano, mám doma Nelku. Nanáším první vrstvu, kochám se, jak krásně to chytá..to, že prskám všude, v euforii z pohledu na hnědou měnící se na bílou, nějak vypouštím. Podávám Nelce její kreativní košíček( barvy, štětce, pastelky papír....tak tady jsou ty ztracené nůžky....), protože při pohledu na mě dostala potřebu se vyjářit prostřednictvím malby. Opravdu to schne rychle, hlavou mi běží obava, zda to ale bude držet. Druhá vrstva nanesena a přijíždí babička. Vařím kafe a snažím se babičku odklonit k Nelce, takže obě končí u stolečku, babi na kolenou a kreslí. Hodné holky. Hledím na chlebník, vypadá dobře, ale nebudu troškař, natřu potřetí. Vše krásně jde. Hotovo. Zvedám babi z koberce, křupe to v ní a ona skučí bolestí. Chudák, klečela statečně, měla jsem ji pochválit. Chlebník schne. Jdeme babičku vyprovodit před barák, máváme a kříčíme ahoooj a v ten moment sklouzne moje oko k popelnici. Bože, to je krasavec...starý, ale zachovalý, toho chci doma....rozhlížím se, ne z obavy, že mě někdo uvidí, ale z obavy, že mě někdo předběhne. Velím Nelce: ani se nehni, čekej...pozůstatky z cvičáku...stojí....sprintuji k popelnici, objímám krasavce a smýkám ho domů. Krásné, staré křeslo.
Balakryl mi zbyl, jdu natírat křeslo. Tu kápne, tam stříkne, ale není čas utírat, Neli začíná vyžadovat pozornost. A chlebník schne.

P.S. Moje obava, že balakryl nebude dosti držet, se změnila v hysterii, že drží až moc. Takže já vypadám jak dalmatin, domácnost je jak při neštovicích, plná bílých teček.....a promiňte mi tuto větu: Do prdele, proč ten chlebník nejde otevřít?????? Protože jak mi řekla mnou zcela vysílená prodavačka: Ano, opravdu drží dobře. Věřte prodavačkám.


P.S. 1. Jak jsem výše poznamenala, nejsem škudlil.....natřela jsem třikrát, ale už jsem vám neřekla, že velmi hluboce v plechovce namočeným štětcem, který mi bylo líto otírat jak zmrzlináři naběračku.

P.S. 2. Holky, vy, co děláte ubrouskovku...hluboká poklona....vy děláte decoupage ( dekupáž) a jak řekla dnes Neli,"babi, ty se deš kupat", tak jsem zjistila, že jsem vlastně dělala dekupáž, ale po svojem.
P.S. 3. Chlebník jsem musela v drážkách naříznout, aby šel aspoň trochu otevřít, takže maximálně krajíc toustového chleba tam protáhnu....hurá, zhubnu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama