Bobo taška

5. července 2016 v 14:07 | Mutinka |  Tvorba před blogem
Zdravím Vás milé dámy,
jsem zpět z víkendového pobytu a hlásím nástup s notnou dávkou načerpané energie, která může směle konkurovat Temelínu. Stroj už mám nachystaný a s vervou se pouštím do andělek. A jak jsem se měla?
Sobotní ráno se odvíjelo v duchu balení, což znamenalo hodit do tašky vše, co jak jsem zjistila, nebudu potřebovat a zapomenout vše, co je k pobytu na horách nutností. Nevadí, jsem přece kreativní, tak si poradím.
Nahodila jsem baterku do auta, oškrábala skla, můj slovník, který jsem použila, není publikovatelný. Přikurtovat dítě, které je díky zimě obaleno vrstvami oblečení jako cibule, ještě ušlo, stejně jako prvních cca 5 kilometrů, potom se již začal odvíjet děj naši odpočinkové akce. Kdy už tam budeme?, za hodinku, to je blbost co ?, vysvětlovat tříletému dítěti časové údaje...tak kdy už tam budeme? za chvíli...mami, ty víš kudy? jasně...hele lídl, nekoupíme si něco na večer?..kdy už tam budeme?...brzdím a jdeme nakoupit. Při odchodu z obchodu jsem jen tak pro zajímavost a pro potvrzení mé doměnky oslovila pána s dotazem, zda jsem zvolila správný směr cesty....nezvolila, zajely jsme si 10 km...nasedáme a ozve se, kdy už tam budem?..Nela dostává pytel gumových medvídků a mlčí..konečně....Po hodině cesty, kdy jsme spíše bruslily a plavaly na zasněžené lesní cestě nacházíme cíl, rozkošný domeček...jsme ubytované a hurá na svah s bobama, svištíme, ječíme POZÓÓR....sledují nás ti, kteří neměli odvahu jezdit po sjezdovce a za pár minut ječí a sviští s námi...krásná davová psychóza....večer máme obličeje vymalované mrazem, dušičky obalené slastí a hlavu vyčištěnou. Usínáme a já už zase myslím na vás, holky. Bylo to super a přeji i Vám hezké odpočinkové chvilky.

P.S. Zapomněla jsem boby. Na čem budeš babi jezdit? No, mám IKEA tašku, tak budu jezdit v ní. Jé babi, ty jsi nákup, to je bezva. Z ústraní se ozve hlas dcery: jo, za všechny prachy.
P.S. 1. Varování: Nechoďte po sjezdovce, která je zmrzlá ( ale že je zmrzlá nepoznáte jinak, než že na ni vstoupíte), rozplácnete se jako já, teď už jen čekám, kdy se mi stehno vybarví a nechám se najímat na diskotéky jako stroboskop.

Ať žijí všechny krásy zimy. Pro tohle žiju já.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama