Červenec 2016

Pro strach.....naděláno

27. července 2016 v 9:09 | Mutinka |  Nové články
Je večer, horko a my se rozcházíme s partou po obvyklé schůzce u piva, kdy jsme plánovali další aktivity pro volný čas...tentokrát to bude noční bojovka....a já už teď vím, že budu bojovat...s hřbitovem, kopcem, lesem a především se strachem.
Říká se, že kdo se bojí, nesmí do lesa.....já odpovídám, že mám pro strach uděláno....tak uvidíme.

Po návratu domů sedám ke stroji s předsevzetím, že budu tvořit, ale zpráva od kamaráda, abychom něco podnikli, mě vyhání opět ven. Jenže co podnikneme? Pojď na hřbitov.....dostalo se mi odpovědi, že jsem krásně ulítlá....ale šel.
Tím jsme si oba vnukli myšlenku, že prozkoumáme okolí a možnou trasu plánované noční bojovky.
Na hřbitově jsme sami, procházíme jej skrz na skrz a hledáme nejtemnější zákoutí a nejhrůzostrašnější místa...a že jich tam je....začínám pociťovat mírnou nervozitu, ale přítomnost kamaráda mi nedovolí propadat byť jen malé hysterii. Na samém konci hřbitova, pod lesem, nacházíme druhou branku, která pod tlakem povoluje a nám se otevírá louka a nepříliš hustý les.
Němým pohledem na sebe jsme oba pochopili, že budeme pokračovat v poslání a vydáváme se loukou k lesu....a tma pomalu ale jistě houstne a s ní i můj pocit, že houstne i ten les před námi. Ve tmě se rýsuje úzká cestička mezi bohem zapomenutými opuštěnými zahrádkami....velmi úzká cestička, takže musíme jít jako husy pěkně za sebou...a před námi pořád hustší les....tady už jsem si dovolila projevit trochu strachu, tak nechávám jít kamaráda prvního a jdu v závěsu za ním, ve velmi těsném závěsu, nestydím se říct, že jsem na něm visela jako batoh.....a když kamarád sklouzl do škarpy, ležela jsem na něm jako balvan. Promiň...to bylo jediné, na co jsem se zmohla a i to promiň ze mě vyletělo přiškrceným hlasem plným strachu. Jdeme dál....sakra, ten les asi zase zhoustl, zhoustl i můj strach a přepadla mě myšlenka, jestli ta bojovka nebude moje poslední pouť.
Jsme v lese, není vidět na krok, padá rosa a pod nohama vše klouže....a já sklouzávám k hysterii, zatím jen občasné...pro dnešek stačilo. Sedáme na kraj lesa, před námi louka a noční město v dáli...ticho, relax...relaxuje jen kamarád, já poslouchám, odkud příjde divočák, vrah, nebezpečí.
V lese něco křuplo...tak a kamarád bude mít modřinu...já ho lapla za rameno sílou obra Koloděje...on samozřejmě propadá smíchu, který se nese noční krajinou jako kulomet...a z lesa něco vyběhlo....tady jsem již svou hysterii strachu neudržela a řvu taky....jen ne smíchy. Beru kamaráda za ruku, dost křečovitě a tahám ho zpět k domovu, k bezpečí města.....na jeho větu" Podívej, padá hvězda" odpovídám s nohama točícíma se kolem uší...." Padáme odsud".
Byl to nádherný noční výlet....bude to nádherná bojovka, jen se musím na cestu vybavit plenou, telefonním číslem na záchranku...nejlépe vrtulník....a zřejmě si dám i štamprli....co jsem to říkala?

P.S. Že mám pro strach uděláno?....řekla bych, že mám ze strachu naděláno.

P.S.1. Myslela jsem, že si na bojovku vezmu čelovku, ale zřejmě poprosím někoho o zapůjčení halogenu...nebo raději dvou.....stejně se těším

P.S.2. Už vím, jak bylo Neli, když jsem ji v parku strašila vlkem....už vím, jak uměla být vděčná za pocit, že ji zachráním, já ten pocit včera dopřála kamarádovi


"Babka roku"

24. července 2016 v 10:46 | Mutinka
Myslím, že aspiruji na titul "babka roku"......a nejen babka, ale možná i tchýně

Miluji večerní procházky a výlety....naplňuje mě to touhou nakukovat cizím lidem do oken, sledovat jejich život a domov jako takový. To dobrodružství plížit se podél plotu, být potichu a snažit se díky vlastní fantazii tvořit osudy obyvatel za okny, kdy člověk vidí jejich pohyb a otevírajícím se ústům dodává vlastní text.
Nebo procházka nočním parkem, kdy za každým stromem vidíte postavu, slyšíte zvuky, které děsí....a to nemluvím o hřbitově, tam je to na plenu.
Tohle všechno podnikám za přítomnosti Neli...moji 4 leté vnučky....tam se teda vyřádím.A vyřádila jsem se i včera.

Včera jsme s Neli, dcerou i zeťákem podnikli jednu takovou noční procházku...parkem, vlastně dvěma.
V prvním parku máme houpačky, takže s příchodem šera jsme zamířili tam. Neli se usadila do jedné z nich, dcera ji rozhoupala a Neli jásá a huláká...výš, výš..já hulákám ....sedni si, drž se, nepřesedej. Ona mě samozřejmě štenkruje a poposedává, stojí, naklání se....volím osvědčenou strategii, hledám telefon s tím, že budu volat policajty a půjde do vězení, tam bude v černé místnosti, kde jsou myši...její věta, jééé a jakou budou mít barvu? mě trochu rozhodila, tak přitvrzuji....a dostaneš suchý chleba a jen vodu k tomu....další útok od svištěte....nevadí, já ten chleba rozmočím....a budeš tam sama a smrdí to tak....konečně slavím úspěch...Neli se drží křečovitě houpačky a sleduje s děsem první průjezd hlídky městské policie....to nám přišlo vhod, protože po stávkování, že nechce mikinu, se do ní dostala snad skokem jako Jája a Pája do kalhot.Velíme odchod a parkem se ozývá...nééééé a stávkující Neli odmítá jakýkoli způsob odchodu. Ok, nastává moje chvíle. Nevadí, zůstaň, my jdeme, stejně za chvíli budou chodit Klekánice.....jsem vítěz..kdo je to babi Plekánice...to je možná Lucka Vondráčková, ale po opravě na Klékanici, vysvětluji Neli, že je to škaredá baba, co sbírá po nocích děti a pak je chroupe, až jim kostičky křupou....v ten moment má dcera na sobě klíště a odcházíme z parku s dítětem v počátečním stresu a s očima jako rozjetá žába. Jenže mi to nestačí, navíc jsem namlsaná a ....ticho, slyšíte to?...co?, ptá se se vystrašená Neli...slyším nějaké kroky, ona už jde..
Mami, nech toho, ona minulý týden řvala ze spaní, protože se ji zdálo, že jsi ve vězení...proč já?...a mi upadne ruka, jak mi ji drtí. Povoluji ve strašení....ale jen do momentu, než vkročíme do druhého parku. Už je krásná tma a světlo z pouličních lamp vrhá stíny a pro mě, škodolibou babku začíná druhé kolo. Tentokrát se drží Neli za ruku mě, mladí manželé jdou popředu, takže mám volné pole působnosti a mohu to sviště strašit bez okřikování. Jdeme parkem mlčky a já mám další plán....náhle se s úlekem zastavím a heknu....v ten moment mám Neli na zádech s otázkou... co je? .....vlk, odvětím...támhle za tím stromem je schovaný, vidím jeho ocas....no dokonalý stín mi pomáhá...máš růžové tričko a on si tě asi spletl s Karkulkou....babi, utíkej..přendávám si Neli ze zad do náruče, ta mě drží křečovitě kolem krku, čímž mi ubírá kyslík, hlavičku skloněnou na má prsa, aby neviděla a nabyla dojmu, že je před vlkem dostatečně schovaná, ale běžím...teda klušu...a náhle se prudce zastavím a řvu...nech nás, pusť nás, Neli, on mě chytl za nohu.....vřískající děcko se slzama a snoplem mě fakt pobavilo....ne však dceru, která se na mě obořila s větou...a dnes spí u tebe. Zbytek parku už nestraším, co kdyby fakt spala u mě a navíc, jsem spokojena, dnešní dávka strachu byla výživná.
Před domem se loučíme s našim obvyklým rituálem, jen dnes Neli nekouká při něm na mě, ale směrem k parku.
Mladí odcházejí....jenže co nějaký bonus?
Plížím se pomalu a potichu za nimi a ze vzdálenosti cca tří metrů ze mě vyjde...uááá....pohled pro bohy. To, že zařvala Neli, to jsem čekala, ale to, že zařve i zeťák, skočí z místa více jak 2 metry, přičemž zdolá rekord ve skoku z místa, v ruce mu vyletí sáček s ředkvičkama, které si cestou koupil s radostí, že vydal z peněženky jen dvě koruny a že se bude nalepený na dceři klepat strachy, to jsem nečekala ani v nejdivočejším snu. Řechtám se jak pominutá......Neli se třepe, zeťák mi spílá a dcera večer zakončila větou...tak a dnes spí u tebe oba dva.

P.S. Spali doma, strach jim nedovolil absolvovat noc u mě....škoda, mohla jsem se vyřádit ještě víc, ale i tak to byl prima večer.

P.S. 1. Příští večerní procházka bude směr hřbitov.....do batohu si nabalím baterku a prostěradlo a se zánimkou, že jdu čůrat se převleču za ducha.....to bude duchaplná zábava

Křup.....a je to

21. července 2016 v 13:48 | Mutinka |  Nové články
Hezký čtvrtek.......tentokrát zdravím noční chrápající

Dobrou noc, ať tě blechy koušou celou noc.....miluji tě...tohle je úryvek z našeho večerního rituálu s Neli, vždy ji potom ještě polechtám. Nejinak tomu bylo i včera...tedy, bylo to naprosto jinak.

Jak?

Až do polechtání šlo vše v zaběhnutých kolejích...pak to křuplo.
Křuplo to dost hlasitě a bolestivě....Neli se při lechtání hlavičkou tak nešikovně potatjtrlíkovala, že mi narazila do nosu.
Miluji noční procházky a výlety....pokud jejich cílem není pohotovost....tentokrát byla.
Nemocniční lavice neskýtají nijak komfortní pohled, natož posezení....a poseděli jsme si cca 1,5 hodiny...Hujerovi v plném počtu. Zřejmě běžel nějaký zajímavý film v televizi a odchod lékaře na ambulanci by zapříčinil fakt, že by nebyl svědkem vraždy, či milostného opojení.....za to já bych bolestí vraždila a uvítala opojení ze soucitu.

Obhlédnutí lékařem, retgen, verdikt.....rozdrcena chrupavka, naštěstí bez zlomeniny. Spánek jak v rakvi, aby mi nos nezahnul, mražený hrášek napravo, kukuřice nalevo.....ráno místo nosu kabanos a úsměv nepřipadá v úvahu....bolí.
Těším se na dnešní večerní rituál, proběhne se vším všudy, jen uvažuji, že si nechám protáhnout ruce, abych mohla lechtat, ale nos zůstal v bezpečné zóně......rituál je rituál.


P.S. Odteď mohu moje noční chrápání svádět na zdravotní problémy....jaká to úleva.....úleva za poplatek zdravotnictví, které by za něj mohlo koupit alespoň pohodlnější sedačky....proč by mě k bolavému nosu měla bolet ještě i prdel...ale tu už jsem doktorovi neukazovala


P.S. 1...dožila jsem se chvilkového pláče a strachu o mě ze strany Neli....opravdu chvilkového.....už cestou zpět mě zase šikanovala, chtěla vidět nos v zatáčce....jsem měkká a ještě jednou ji tedy ukázala, že mi jde nos posunout o pár centimetrů v obličeji.....její věta: "fuj, babi, ty jsi hnusná" mě vrátila do reality


Když mámy pláčou

16. července 2016 v 12:09 | Mutinka
Dnes je to tři dny, co se z moji dcery stala mladá paní.

A v tomto okamžiku znějí svatební zvony i mému synovi a možná už stihl říct i své ano.

Při psaní těchto řádků se mi klepou ruce, vlastně nejen ruce, ale klepu se celá...a srdce krvácí.
Zatímco u dcery jsem byla součástí příprav, všeho toho stresu a shonu, který se ve výsledku změnil v krásný okamžik, kdy při jejím příchodu k ženichovi, který tohle neunesl a bulel jako želva a svatební hosté se zmohli jen na áááách a já se dmula pýchou, tak dnes mi nic z toho nebylo dopřáno. Hledám odpovědi na milión otázek, které mi v hlavě tančí čardáš, ale při vší snaze nemohu najít nic...jen prázdno v celé duši....prázdno měnící se ve smutek, smutek přecházející v pláč, zlost, bezmoc, beznaděj.
Přemýšlím a vzpomínám....na den, kdy jsem přišla o dítě, které přišlo bez plánování...a stejně tak i neplánovaně, leč bolestně odešlo....verdikt lékařů zněl: už nikdy nebudete mít děti...a přesto jsem věřila, že je ve mě síla čelit osudu a dopřát Kačce sourozence.

A stal se zázrak a přišel Honzík....nelehce, s problémy....s vrozenou vadou srdce, skoliózou, s hlavičkou nepřirozeně na zádech, přiškrcený....já byla šťastná a nešťastná zároveň...zabojovali jsme...tehdy jsem brečela poprvé.

Přišel pátý měsíc jeho věku a my bojovali opět..těžký zápal plic a slova lékářů...rozlučte se, jsem nechtěla příjmout....noci v sedě a bez spánků, v pokoji 2x2 m, v duši strach a síla to zvládnout, zvládli jsme...pláč podruhé.

V 6 letech jej snaha o nasečení trávy stála další boj...propíchl si tepnu....to, že jsem mu nohu málem amputovala stažením a jela do nemocnice jako blázen, mu zachránilo život....pláč potřetí.

Honza má 16 let a jedeme s našimi koňmi krásnou Hubertovu jízdu popršenou a svahovitou loukou...kůň uklouzl a svalil se páteří přes synovu nohu, kterou polámal 6x v holenní kosti a 2x v lýtkové.....nevím, jak se mi podařilo jej dostat do nemocnice a jak přežít fakt, že noha zčernala a nastala embolie a pak volba, zda operovat či nechat s obrovskýma bolestma nohu hojit, protože operací hrozilo doživotní zkrácení nohy...a pláč počtvrté

Sedíte u kamaráda v restauraci a ten najednou bledý vběhne k Vám a sdělí Vám, že Váš syn leží venku v bezvědomí a s pěnou u pusy.....brala jsem stoly skokem a porážela vše, co mi do cesty přišlo....umělé dýchání, nohy vzhůru, sanitka.....srdíčko pozlobilo.....pláč už ani nevím kolikátý.

Dožili jsme se 20 ti let a do žíly nám kape sajrajt, protože syn je na poslední chvíli odvezen do nemocnice...akutní zánět slinivky....slova lékařů? ...na poslední chvíli....a pláč už ani nepočítáte

Přesto všechno se dožijete dne, kdy za Vámi dojde dítě....190 cm, 90 kilo a sdělí Vám: mami, budu se ženit, ale nezlob se, nemám sílu si to prosadit, ačkoli se snažím, ale svatba bude bez tebe......vyrazilo mi to dech, ale zároveň to ve mě vzbudilo obrovskou sílu řvát....a vyřvala jsem ze sebe všechny bolesti. Nevím, kde se to ve mě vzalo, moje děti nikdy nezažily hádky, řev ani výčitky...vždy u nás panoval klid, smích, radost.....dnešek ovládl pláč.

Pláč matky......jediné, co mi bylo dopřáno, byla možnost dnes ráno zaběhnout k dceři, kde se syn s dětmi chystal......vypavila jsem ho, viděla ho ve svatebním, popřála mu štěstí, ale neodpustila si větu...NIKDY TI TO NEODPUSÍM....a já neodpustím...a pláču

P.S. Byla jsem mnohým z Vás dlužna toto vysvětlení, ikdyž otevřít se a přiznat si, že jsem nejspíš někde pochybila, je tak obnažující, že mi z toho jde mráz po zádech....ale zasloužíte si ho

P.S. Vy, které máte syny a vychováváte je v úctě k ženám a galantnosti, vedete je k tomu, že není rozdíl v prácech žen a mužů, k empatii a v sílu rodiny, Vám ze srdce přeji, aby jste dostali jako dárek za Vaši snahu hodnou snachu.......zasloužíte si to a v tom případě plačte...plačte štěstím


A je to tady....

14. července 2016 v 16:20 | Mutinka |  Nové články
A je to tady......
Hezké ráno, děvčata...bože, holky, já jsem v prdeli...a tentokrát se za ten výraz neomlouvám, je to holý fakt.
Noc byla snad vteřinová, ale přesto jsem něco málo naspala. V bytě mám komínky oblečení, tašky s proviantem všude, kam se podívám, vše snad v pořádku....jen tohle nejde říct o mě.
Jsem emočně ve vichřici, klid a nadhled střídá zničeho nic přicházející pláč....zatím si to mohu dovolit, jsem doma sama. Ani to není výhra, nemám s kým mluvit, komu sdělit své pocity...na druhou stranu je to dobře, protože bych buď řvala po někom nebo prostě jen řvala jako želva. Ale já to dám...dáme to s Kačkou obě.....ikdyž chčije, je zima a šero. Kdyby nás mělo v životě rozházet pár kapek, husí kůže po celém těle a trocha tmy, nedošly bychom nikdy za roh.....a nás vždy zajímalo, co za tím rohem může být.
S neskutečnou nostalgií vzpomínám na tu malou ušmudlanou holčičku s culíky jako Pipi, na bestiální puberťačku, která dokázala i několik dní nepromluvit. Na slečnu, která s prvním nánosem šminků vypadala jako klaun, ale nesla se jako pávice.
Na první stesky a bolení srdíčka z nevyslyšené lásky, dokonce i na její strach a touhu po objetí, když jsem ji jako malou vezla do polepšovny s dětským kufříkem, do kterého si musela sbalit pyžamko a kartáček na zuby......zlobila a bylo nutné ji byť jen na oko postrašit.
Vzpomínám s vděčností, kterou nelze ani popsat, na den, kdy se rodila Neli.....absolvovaly jsme společně všechny kontroly, na 3D ultrazvuku se držely za ruku a když se nám na displeji objevila Nelka, řvaly jsme a překřikovaly se radostí.....nikdy nezapomenu na dar, který mi dala, na přítomnost u porodu a možnost přestřižení pupeční šňůry, na její větu: "Mami, děkuji"....za co?, já měla děkovat....byla jsem na ni pyšná. Jsem na ni pyšná.
Dnes se to čírtě vdává, mám ji, byť jen symbolicky, odevzdat....neumím odevzdat svoje dítě, svoji nejlepší kamarádku, svoji soudkyni i vrbu.....já ji jen půjčím, nikdy však nedám a je jen na Kubovi, zda si tento dar zaslouží a zda bude o něj dobře pečovat. A já si to ohlídám.....
Děvčata, moc Vám všem děkuji za podporu, za slova útěchy v době, kdy jsem padala na hubu, za slova chvály čehokoli, co jsem tady prezentovala, za Vaše rady, účast, sdílnost....za Vaše soukromé zprávy a fota.....děkuji, že jste a že mě tolerujete.
Máte můj obrovský respekt, ctím Vás všechny pro velikost srdce a Vaše přítomnost, ikdyž jen virtuální, má sílu....sílu žen, které ví, o čem život je....
Jana
P:S:Takže pravou, urááááá a jdu na to......umí rosol chodit?
Protože já se třepu jako rosol.
P.S.1. Jsem skoupá na výrazy a projevy lásky.....ale mám Vás sakra ráda

Rozlučka aneb oblastní divadlo

14. července 2016 v 16:05 | Mutinka |  Nové články
Před každou svatbou by měla proběhnout řádná rozlučka se svobodou....možná zavedené klišé, ale mi se tohle klišé líbí.
Nemohlo tomu být ani v případě mé dcery, takže při našem společném posezení u piva, které se odehrává v jedné malé pivnici přes cestu od mého domu, což je naprosto luxusní záležitost....chodím tam v teplákách a klidně i papučích....se zrodil i tento plán.
Jaký? Přece ta rozlučka.....v tématu souvisejícím se svatbou. Vše domluveno...datum, čas, místo konání a menu.....počet lidí 6 a půl ( tohle číst Neli, tak se urazí)
Náš rodinný klan má sraz u popelnic..jak jinak...zbytek se dostaví na zahradu ve stanovený čas.
Jsem zvědavá, co za grupa mě vyzvedne....už jen fakt, že jsem si zvolila za masku tříposchoďový svatební dort a navíc čekám u popelnic, je dost komický....ale to byl slabý odvar toho, co pro mě přijelo.
Přede mnou zabrzdilo auto, které řídí batole s drdůlky, bryndákem kolem krku, dětskou láhví v ruce a když vysedne a obejde auto, spatřím vypolstrovanou prdel v pleně....i to batole bylo v šoku, když místo matky se do auta snaží natlačit dort. Co s taškama? Narvat do auta taky...tady pomůže zeťák...mám strach, že se mi od smíchu zdrcne krém, protože z auta leze vodník s kloboukem z květináče, umělými vlasy, knírkem z rouna na vlasy andělek, zeleným ksichtem a pobafávajíc z fajfčičky mi povídá....dobrý den, babčo...nevím o tom, že bych měla vodníka v rodině a navíc jsem se urazila, protože jsem přece dort...a ze zadního sedadla se ozývá hlas Neli, převlečené za družičku....Babi, jsi aspoň vanilková?
Naše oblastní divadlo se záhadným způsem naložilo a vyjíždíme....řídí dcera a protože je vzorný řidič...pomineme-li fakt, že její slovník za volantem si nic nezadá s mluvou všech těžce pracujících mužů, že váha její nohy na plynu je kolikrát rovna leteckému betonu a že při stání na semaforu propadá barvosleposti, tentokrát má potřebu na každém přechodu a že jich cestou máme dost, dávat přednost i imaginárním chodcům....ti ve snaze poděkovat vstřícnému řidiči při pohledu do auta buď propadají záchvatům smíchu a odměňují nás zvednutým palcem, nebo v druhém případě přecházejí z přirozené chůze v nepřirozený úprk....v mezičase přechodu chodců si batole potáhne z flašky a vodník zabafá z fajfky.....tyhle fakta mám zprostředkované, protože jako dort a jak jsem zmínila, tak tříposchoďový, jsem si blbec udělala jen malé otvory na oči, které se mi v momentě dosednutí do auta posunuly mimo můj pohled, takže vidím kulové....nevadí, zapracuje představivost.
Na zahradu jsme dojeli v pořádku, ani batole nepustilo nic do plen....tam už na nás čeká přidružené členstvo....Kamil s chomoutem a krabicí u nohy....nenašel prý kouli....asi špatně hledal, Lukáš v převleku neandrtalce....jen Sisa byla sama za sebe, nevadí, ona je vždy kuchař a u ohně, který se nám podařilo vykřesat, si krásně pobrečela a tím naše stejky získaly na šťavnatosti.
Novomanželům jsme předali dárek...ten byl v krabici, kterou si Kamil uvázal k noze. Mladí s dychtivostí rozbalovali, aby nakonec zjistili, že je v něm h....a protože jsou slušně vychováni, tak poděkovali....nebojte, dárky jsou nachystány, ale jejich čas příjde až po svatbě. Pak už se jen jedlo, pilo, tancovalo a došlo i na hry...na Aktivity....a tímto začal večer plný záchvatů smíchu.
Dvojice jsme si losovali, takže nikdo nemohl paktovat....ačkoli jsem měla strach, že se snad v zápalu hry pozabíjíme, žijeme všichni.....ono taky, jak chcete pantomimou ukázat tištěný spoj,zajíce v pytli....tohle teda ale Kamil předvedl dokonale, stejně jako Sisi kuřecí prsa, ale nic se nevyrovnalo momentu, kdy měl Kamil předvést rovnátka. On nás sice před představováním upozornil, že to bude brutus, ale co v jeho podání není.
Byl to brutus....my totiž v soustředění a v nevědomosti faktů nepostřehli, že si v nestřeženém momentu vytáhl zubní náhradu a demonstroval nám rovnátka na ni......pokud jsme do té doby u hry vynaložili nelidské možnosti decibelů, zavládlo nekonečné ticho a my upadli do úžasu, teď si myslím, že dokonce do bezvědomí......jen Kamil jel v pantomimě stále dál a houževnatěji......první procitl Lukáš a do ticha zařval ROVNÁTKA...Kamil s uspokojením dobře odvedené práce zasunul chrup zpět na místo a jelo se dál.....tento večer byl nekorunovaným králem. Složili jsme mladému páru básničku, jako dárek...oba seděli na lavičce, my naproti ním, jako delegace, Sisa předčítala.....Kuba slzel.
Padla tma a odpadávala už i Neli, tak nastal čas na ohňostroj...pidi, ale krásný..otevřel se šampus, pro mimino a Neli rychlé špunty....stáli jsme mlčky a pozorovali světýlka...tímto pro Neli rozlučka skončila a byla jako skautík uložena do spacáku v autě...byla nadšena, unavena, šťastná....stejně jako my. Opekli jsme druhou várku stejků, poprali se o zbytek buchty, probrali den a pak se při společném úklidu rozloučili.
Byla to krásná rozlučka....nepotřebovali jsme striptéra, potoky alkoholu ani luxusní jídlo....my jsme totiž luxusní parta

P.S. Ptáte se, proč jsme měli tyto masky?.....Svatba se odehrává na mlýně a tam patří vodník... Kuba, ke každé svatbě patří svatební dort.... já, dcera je v očekávání juniora...což je jeho pracovní jméno...dcera, svatba je v současné době přežitek,pravěk, doba neandrtálců....Lukáš, ke každé svatbě patří družička....Neli ( zkuste 4 letou puberťačku přemluvit k něčemu iinému než šatům), který ženich se svatbou nedostane do chomoutu a není kouli přivázan k domovním dveřím...Kamil, no a na každé svatbě je důležitý kuchař....Sisa

P.S.1. Ještě dnes mě bolí břicho od smíchu a věřím, že novomanželé budou mít krásnou vzpomínku, kterou mohou ve stáří oprášit a proměnit v historku pro vnoučata

Emoční šílenství

10. července 2016 v 23:34 | Mutinka |  Nové články
Tyto řádky jsou směřovány k děvčatům z kreativní skupiny, které byly mými prvními čtenáři a které se mnou ušly tuto cestu od prvopočátku až k dnešnímu dni.

Hezký večer, děvčata.
Víkend se nám pomalu chýlí ke svému konci a s přítmím se blíží bubák nového pracovního týdne. Pro mě týdne plného napětí, chaosu a jak tak tuším, tak i dojetí a bilancování.
Jak víte, tak mě v následujícím týdnu čekají dvě svatby….ve středu dcera a v sobotu syn….nechápu, proč musejí mít vše ve stejný čas…počínaje kýlou, prvními potomky a nyní svatbou…nemám odvahu domýšlet, co ještě bude dvakrát.
V pátek jsem si koupila konečně boty, donutila mě k tomu věta mé dcery, stojící u botníku: nejdeš v těch kroksách, že? Trošku mě to překvapilo, protože jsem chtěla jít bosky….nač jsem si tedy rašplovala ty paty, když je nikdo neuvidí? Půjdu tedy v botách.
Dnes mě čekal úkol , u kterého jsem se zapotila…a byly to pořádné valašské frgály….úprava svatebních šatů. Tohle jsme si nechávaly na poslední chvíli a s myšlenkou, že je lepší přibrat, než se drbat se šitím, byla dcera podrobena soustavnému vykrmování…vše svedeno na juniora….jenže já žádného nemám, tak nechápu, proč jsem se účastnila taky….nyní sice šaty nepadají, ale zato hrozí, že dcera místo "ano "jen v důsledku nedostatku kyslíku hekne…a zřejmě ušetříme, protože pokud polkne jen nudličku z polévky, budou šaty víc než naplněny…..tímto škrtám v rozpočtu jeden oběd.
Zítra nás čeká vyzvednutí cylindru a rolád,nákup přívěsku….asi dcera netuší, že tohle bude její poslední den se šperkem, protože pak se ji na krk pověsí její caparti, účes vystřídá narychlo stažený culík, svatební šaty zůstanou vzpomínkou na fotografiích, které si bude po nocích prohlížet s nostalgii v duši….ale až potom, co pověsí prádlo, umyje nádobí, posbírá hračky, umyje pásky na vaně, uklidí pastelky, uštvaná nachystá manželovi svačinu a pak těsně před spaním ještě po miliónté zkontroluje Neli a od února i juniora.
Jak svou dceru znám, tak je pohladí, políbí, přičichne k nim……utře si slzy dojetí nad jejich roztomilostí, tím vším smaže na svém harddisku v mozku všechny denní starosti a strasti a ulehne na zem do spacáku.
A co ty fotografie?
Ty nejkrásnější leží vedle ní a oddychují své veršíky……

P.S. Svatba je malá, skromná…..ale i kdyby na ni měla být jen ona a Kuba, tak věřím tomu, že každá máma, která vdává svou dceru, netouží po ničem jiném, než aby byla šťastná…jak hluboce si uvědomuji svoji lásku k mé mamince a jak moc si přeji, aby v ten den byla na mě moje dcera pyšná, jako já na ni

P.S.1. Neříkejte to na mě, ale zítra vyrážím s nůžkama pod rouškou tmy na krušpánek….nevíte, co mají v cele ve středu na oběd?

P.S. 2. Vím, že jsem psala, že moje příspěvky zde končí, jenže tohle je, děvčata , jen pro Vás…jste se mnou od začátku, znáte moji cestu k tomuto cíli a já doufám, že tam spolu dojdeme.

Když vyrábí žena

6. července 2016 v 23:45 | Mutinka |  Nové články
Hezký den.....sváteční den

Po dlouhé době jsem se rozhodla odložit jehlu, nůžky a nechat mého Sígra...šicí stroj Singer...odpočívat. Ne však sebe....to vše jsem vyměnila za vůni dřeva, barvy a nekonečný bordel po bytě. Zatoužila jsem po bedýnce, kterou si sama vyrobím....sice nevím, co do ni dám, ale jak se znám, tak její obsah projde několika změnami, než se konečně rozhodnu pro finální verzi. Ženská, co si budeme povídat.
Jdu na to.
Fajn, ale z čeho tu bedýnku udělám, když nemám doma žádné dřevo....tedy kromě sebe?
Pomůže kamarád....větou " Jani, vyber si, co potřebuješ", docela zariskoval, protože zřejmě při pohledu na moje auto, kterým jsem si pro dřevo přijela, usoudil, že si chci vyrobit krabičku na ostříhané nehty....ale takový fetišista nejsem. Netušil, že moje fruko...matiz...dokázalo odvézt celou obývací stěnu ( ona byla sice miniaturní, tzv. minimalistická, ale to je i moje auto) spolu se mnou jako řidičem, dětskou autosedačkou s přikurtovanou Neli, dcerou a jejím přítelem...ten tedy seděl na konci čouhajících krabic z kufru auta ven a suploval červenou hadru....náležitosti pro přepravu břemen vyčnívajících z auta splněn.
Tentokrát jsem vyrazila jen s dcerou.....a pleníme kamarádovi klece, které nám určil k rozebrání si....matiz se opět projevil jako náklaďák....byl stejně nenažraný jako my.
Doma jsem si dřevo rozložila, naměřila....čím budu řezat? Nemám pilku....směr železářství, vysvětlit prodavači, že potřebuji nařezat jen pidi kousky, takže tu cirkulárku, kterou se mi snaží vnutit si opravdu brát nebudu....znechucen mi prodal malou pilečku a já chvátám zpět ke kreativním počinům. Mám nařezáno 16 lišt, jedno dno a jeden palec...jako svěrák mi posloužily nohy....člověk je opravdu z opice....jsem spokojena a chystám se brousit....první kousek se smirkem, druhý se smirkem a bolestí ruky, třetí už i s nadávkami. Jdu do železářství koupit kotouč na vrtačku....ten, co se točí a zároveň to šmirgluje, hlavně levný a trvanlivý....prodavač ze mě šílí, já strkám kotouč do tašky a jdu pokračovat. No paráda, kotouč lítá po dřevě, nohy statečně drží, jenže ty lišty tancují pod tlakem kotouče....přidržím si to teda blíže u vrtačky....dzink a nehet pryč....sakra....nevadí jedu dál...dzink a druhý nehet pryč...do prčic, já si je tady pěstuji na svatbu dcery a pak je sjedu kotoučem....obroušeno vše i s tím, co se připletlo do cesty...je čas vše sešroubovat....nemám vrutky....kam myslíte, že jedu? Do železářství.....když mě prodavač zahlédl, dal se na úprk....já prchat nebudu....beru vrutky a teď teda prchám. Prchám dokončovat....dokončila jsem, natřela, napatinovala, třikrát přemístila z místa na místo.Jenže, chtělo by to ještě udělat ucha z provazu.....nemám, ale vím, kde mají....v železářství......já zcela beze stresu na jedné straně pultu, prodavač pln stresu na straně druhé.....po vyslovení mé žádosti o provazu a doplňující informaci, že chci pevný, trvanlivý, levný a 1metr...rozzářil se, ustřihl metry 2, dodal, že je gratis a rozloučil se pozdravem: "mějte se pěkně"....nebo, že bych mu špatně rozumněla a on řekl:" věšte se pevně"?

P.S. Bedýnka si hoví v kuchyni, pořád nevím, co do ni dám......že bych nakonec přece jen vytvořila bedýnku na nehty?....dva jsou po smrti, taky jsem asi pohřbila prodavačův vztah k ženám jako kupujícím......vypadá to, že jsem vyrobila rakev

P.S.1. Ale vymyslely jsme s dcerou dokonalý vynález...aby nový kotouč nezahálel, tak si s ním budeme brousit paty...jen snížíme rychlost otáček a dáme jemnější šmirgl.......ten mají v železážství

Kdo jsem a proč jsem tady?

5. července 2016 v 23:53 Nové články
Krásný večer.....do včerejšího dne jsem psala jen pro děvčata ze skupiny, která se věnuje všemu, čím lze domov zkrášlit, zútulnit....prostě učinit ho domovem v pravém smyslu slova.
I já se o to snažila.....ne vždy se mi to však podařilo...např chlebník, který jsem natřela třemi vrstvy eternalu a pak jsem kolem něj chodila několik týdnů a mlátila do něj vším, co bylo po ruce....kolikrát chlebník dostal i zdravé čelo, výsledek? Protáhnu otvorem maximálně krajíc toustového chleba. Nebo křeslo, které stálo smutně u popelnice a mělo pohled psa v útulku...neodolala jsem a vzala jej domů, zušlechtila...tedy opět tak, že jsem nešetřila barvou....výsledkem je hromádka barvy, která opadává při každém dosednutí....jenže jak jsem měla tušit, že ty gumové popruhy se natáhnout při každém odložení prdele?...hold natřela jsem gumy a tím poslala smeták na celodenní šichtu...nebo třeba andělky, dokonalé panenky...no ty moje první vypadají jako anorektičky, které strkají prsty do elektriky...nevadí, moje zapálení pro ruční práce to nezničilo.

Proto od dnešního dne upouštím od oslovení...děvčata...protože ve své troufalé představě doufám, že řady mých čtenářů posílí i muži.....samci, kteří dokážou zařvat, bouchnout do stolu, hnout kládou a nás, ženy, dostat do kolen.....tedy pánové, ne na kolena. Vypusťte z hlavy i tu hadru, kterou bychom u toho měly svírat v dlani.

Pro Vás, kteří by jste snad zatoužily vědět o mé osobě víc, mohu doplnit pár informací.
Jsem žena...ačkoli pokud potřebuji močit ve volné přírodě a je po dešti, můj podřep klidně vystřídá postoj....rodila jsem dvakrát, ale byly momenty, kdy se mi podařilo zařvat jako chlap, je-li potřeba, dokážu vynaložit chlapskou sílu a o kus žvance se poprat jako chlap....mám ráda pivo, chlapa doma nemám, ale nezvoňte, že mi vyměníte žárovku...přesto vyplňuji v kolonce pohlaví hrdě slovo ŽENA
Vystudovala jsem gymnázium...dodnes nechápu, jak se mi to podařilo. A jak tak přemýšlím, tak to asi nechápou ani moji rodiče...zvláště pokud moje maminka byla několikanásobně častěji na třídních schůzkách než ostatní rodiče....rozhodně to nebylo mým brilantním prospěchem, ale brilantní schopností dostávat se do průserů....ale o tom život je.

Co mě vedlo sednout k pc a datlovat? Nevím, jsem ženská od Ostravy, takže mluvit není problém....problém je spíš pro posluchače....doporučuji jim trénovat na vojenské střelnici a to především u kulometu....navíc jsem střelec...střelený střelec....jsem babičkou tří vnoučat, trpaslíků....v únoru přibyde čtvrtý a já doufám, že se nedostanu na číslo sedum, to už bych byla Sněhurka s francouzskými holemi, umělou výživou, ale jak pevně věřím, tak s veselou myslí.

Moje psaní je pro mě relax, radost, odpočinek....pokud se mi podaří dostat i Vás díky mým příspěvkům do pohody a pokud se Vám při čtení roztáhnout koutky, učiníte mě šťastnou a spokojenou.


P.S. Když jsem si tak zpětně přečetla moje dnešní datlování, došlo mi, že jsem velmi troufalá, ale zároveň in, když si jako babka založím blog a doufám, že se mi podaří držet krok s omladinou....jenže, kdo by stahoval kalhoty, když je brod ještě daleko

P.S. 1. Jdu si namazat kolena, polknout pilulku na klouby.....bože, a jednou nastane chvíle, kdy si odložím chrup do skleničky.....kdeže je ten brod?

Noční koupel

5. července 2016 v 15:21 | Mutinka |  Tvorba před blogem

Hezké ráno, děvčata.

Zajímá Vás, jak dopadlo včerejší noční koupání?
Předložím Vám jeho nástin, protože kdybych měla vypsat vše, co probíhalo, spálily by jste oběd, neokopaly zahrádku a nechytily ani jeden paprsek slunce...tolik toho bylo.
Sraz jsme měli ve 22 hodin u popelnic....nevím proč, ale já tam mívám sraz nejčastěji...se sousedy, s bezďáky a tentokrát s partou šílenců....věkový průměr 45 let, IQ v ten moment všichni 0.
Jeli jsme autem.... Sisa po 100m chůze zdechá...jak říká ona....a kdo by se s ní potom tahal. Koupaliště pečlivě uzamčeno, ale přes chodník v restauraci probíhá podnikový večírek zdejší firmy a nepamatuji se, že bych kdy viděla jít do ní zástupy lidí, ale zřejmě bylo vše zadarmo, takže stovka lidí roztroušena po celém areálu. Sisa velí úprk ještě před akcí....pozdě, Lukáš už stihl přeskočit plot, já už na něm visela a zpět se mi rozhodně nechtělo. Lukáš zmizel ve tmě koupaliště, já pádím za ním a Sisa běduje nad nerozhodností, zda plot pokořit flopem, nůžkama či přesypat tělo přes oka drátu. Leze a zezadu ji popostrkuje Kamil, který je iniciátorem dobrodružství a nehodlá jej neuskutečnit jen díky tomu, že Sisa visí na plotě. Zabivakovali jsme nejtemnější kout koupaliště, odhodili svršky, Kamil se tedy neobtěžoval ani s navlékáním plavek, dusili smích a štěbetali jako vrabci...ve vodě jsem první, nedobrovolně....Lukáš mě tam šoupl jako balík na poště....stejně neomaleně. Žuchlo to v tom tichu jako dělová koule a po ní následovala další palba, jak kluci nabombičkovali do vody.....tři veselí delfíni křížení s lachtana dovádějí ve vodě, pinkají míčem, Sisa decentně jako kosatka rozráží vodu, odfrkuje a krouží kolem bazénu. Kamil se postaral i piknik....sedíme na pidi ručníkách, pojídáme odkrojky medovníku, který sám napekl....ono to pojídání není tak pravdivé, protože mi se rvali o butylku a každé sousto souseda bylo provázeno prázdným polknutím toho, co už byl na řadě....dokonce nám nabalil každému svou vidličku, kterou jsme po důkladném oblízání zbytku krému slavnostně zasadili. Naši přítomnost prozrazovaly akorát světlušky z cigaret...a když pak Kamil řekl, že si musí zatelefonovat a vytáhl masážní sprchu a točil s její hlavici s komentářem, že vytáčí vodárny....řvali jsme smíchy. A jdeme na pivo....jenže je třeba zdolat plot podruhé a Sisa hledá nejvhodnější místo...nakonec si Kamil klekl...gentleman....a z druhé strany plotu Lukáš odchytával zaklestěnou Sisu. Ta se rozhodla, že příště...a to by mělo být dnes...podleze dírou...a hned to natrénovala. Já měla sice strach, že se nám tam zasekne a bude velmi zajímavé, jak budeme volat hasiče, aby nám ji vystříhali....dali jsme si pivo, zahráli hru, která nevím, jak se jmenuje....a po půlnoci se rozloučili....jak jinak než u popelnic
P.S. Jsem za své prdlé přátelé vděčna, mají své mouchy...někdy teda pořádná hovada....své starosti, bolesti, tužby i 13. komnaty, ale při tom všem neztrácejí smysl pro humor, dobrodružství a nejsou sólisti.
P.S:1. Sisa právě maluje, Kamil je na soutěži hasičů, kde mu starostka slavnostně předá klobásku a pivo zároveň s poděkováním za upečené tři medovníky, Lukáš potí krev na ranní směně a já hned, jak Vám tohle odkliknu, pokračuji v šití....protože večer se bude akce opakovat...a Kamil slíbil bublaninu....pokud je jeho receptář dost obsáhlý, budeme na nočním koupání i na vánoce...to budou asi rohlíčky
P.S.2. Je mi 47 let, v únoru budu čtyřnásobnou babičkou, ale přesto to nejsou limity, které by mi zakazovaly nosit růžovou, culíky, hlasitě se smát, podnikat dobrodružství......žít. Žít vesele...i já brečím....ale nejraději smíchy.